Michael´s Uncle - The End Of Dark Psychedelia & Live 1987:<BR>

Vzpomínka na konec temného věku.

Na úvod malá historická exkurze. Majklův strýček, později M.O., a ještě později Michael´s Uncle vznikli v roce 1987. Skoro všichni členové měli nějaké zkušenosti - Petr Stanko měl za sebou Soubor tradičního popu a zároveň působil i v Kokrmentu, Karel Jančák hrával kdysi v jedněch z prvních českých punkerů Antitma 16, a v této době zároveň již i v postplastikovském nástupci jménem Půlnoc, plus kapele Egypt, která byla předchůdcem dnešních Jolly Joker & PBU. Ivanovi Klainovi prý stačilo ke zvládnutí svého nástroje spolubydlení s legendárním basistou Vladimírem Padrůňkem. Zpočátku hráli temnou, postpunkovou hudbu, ve které už ovšem probleskovaly náznaky toho, proč jsou dnes považováni - spolu s P.S. a dalšími - za budovatele českého hardcore. Později zrychlili, ještě více zhrubli, a v textech naprosto otevřeně deklarovali nechuť k tehdejšímu režimu. Mohu zodpovědně říci, že neznám vůči předlistopadové společnosti nenávistnější postoj, než je ten, který ve svých textech prezentovali - snad ještě Ještě jsme se nedohodli s nimi drželi dech, jenomže ti spíš volili formu ironie - zde bylo řečeno vše na plnou hubu. Dnešním teenagerům to jistě už nepřipadne nějak výjimečné, ale tehdy se kapely zakazovaly a lidé zavírali pro nesrovnatelně směšnější maličkosti.
Na první desku Svině z roku 1989 (která ovšem paradoxně vyšla později až jako druhá), navázali v roce 1990 dvojkou Konec temné psychedelie, která pokud se nemýlím, byla první deskou po Revoluci u nás, kterou si kapela vydala sama (příznačně na značce R.A.T. - Rock Against Totallity). Pro přesnost ještě dodám, že diskografii dnes už neexistující skupiny doplňuje u Indies vyšlá trojka Ale my stále hledáme štěstí, ale nikdo z nás není mrtev.

Vydavatelství Black Point nyní tedy vydalo desku znovu - a poprvé na CD - ve své edici Archiv. Nahrávka prý byla kuriózně stažena z původního vinylu, protože originální master nahrávky se kamsi ztratil. Jako bonus byl navíc zařazen koncert z raného období, z roku 1987, který krásně dokumentuje vývoj kapely. Jestliže v původním repertoáru v druhé části cédéčka občas lze ještě vystopovat jakési zbytky (vesměs městské) poetiky, album samotné už je pouze s(u/y)rově naturalistické. Zatímco ve skladbě ˛Červenej hrádek˛ musíte znát historickou souvislost (vysvětlivka pro mladší a sklerotické - na Červeném hrádku měl Milouš Jakeš svůj pověstný projev o kůlu v plotě...) , na pochopení skladby ˛Baby Stop˛ (Žižkovskej hotel zas tolik nestojí/ hlavně aby plešounovi penis stál...) nebo ˛Securitate˛ (Popravčí sekera, popravčí četa/ za koho se perou, za člověka/ komunismus ďábel/ ďábel komunismus...), nepotřebujete znát téměř nic. Deska dokonale dokumentuje pád socialismu v Evropě v roce 1989 a odvrácenou stranu nabyté svobody, tak jak se začala projevovat hned v roce 1990. Že to ve výsledku není žádná selanka, je jasné každému, kdo to pamatuje. Amrit Sen zkrátka ve svých textech nezavíral oči tak, jak to rádi činili a činí mnozí politici. Takže po svém zahraná Internacionála, hymnus, který se svým obsahem poněkud obrátil proti svým strůjcům. Takže Securitate o pádu komunismu v Rumunsku. Takže Fakt, že jo, Tak zapomeň či Mít tak svůj ráj o kolaboraci a marasmu za radostné socialistické reality. A Trabanty o obležení západoněmecké ambasády lidovými plastovými vozítky na podzim 1989. A nebo píseň o fenoménu bezdomovců, kteří se vyrojili po prezidentské amnestii. Z politicko-sociálního kontextu celé desky vybočují jen dvě skladby: jednak hodně černěhumorná legrácka To už bys ani necek, a závěrečná drsárna Úchylák, asi nejnaturalističtější skladba , co znám, odpověď všem angažovaným písním v podobě rány pěstí mezi oči.
A podobně jako je brutální celé album po textové stránce, není to o mnoho optimističtější ani po stránce hudební. Styl Majklova strýčka byl hodně pozoruhodný svým rytmickým pojetím, ve kterém byste ono tak časté bum-čvacht hledali marně, ale i kytarou, která téměř ignoruje melodii, kterou naopak dost často drží jen zpěv. Vše je ovšem naprosto přirozený a kompaktnícelek - hřmění a dunění bubnů se proplétá se skřípotem, kvílením a ostrým štěkotem zkreslených kytar tak samozřejmě, jakoby tohle byl ten nejběžnější hudební projev. A snad ani nemusím dodávat, že to není nic pro slabé povahy a milovníky optimistických melodií. Tohle není hra na světlé zítřky. Tohle prostě není veselá deska. A mimojiné proto, že leccos z ní neztratilo na aktuálnosti ani po deseti letech...
Tak zapomeň, soudruzi to vyřešej/ k svátku nám připravěj dokonalej šmejd/ .../tak zapomeň a koukej na vostnatý dráty/ moc se neptej, nebo tě vyhoděj/ tak zapomeň, že jsi byl člověkem/ s kurvama do party se klidně dej...