Novinky

DG 307 - Uměle ochuceno

DG307

Ochucení nejen umělé

DG 307 - Uměle ochuceno
vydává Guerilla Records, 2001

První kapitola seskupení DG 307, mladší sestry Plastic People, se uzavřela s odchodem leadera Pavla Zajíčka do emigrace. Deska Uměle ochuceno / Artificially Flavored - vyšla jako jeden z několika málo titulů vydavatelství Újezd, spojeného se stejnojmenným pražským klubem, počátkem devadesátých let. (Mimochodem - nedávno jsem si, když jsem šel okolo místa kde se nacházel, uvědomil, že tenhle klub byl asi nejen pro mě podstatně důležitější než mnohými adorovanější Bunkr...) Stalo se tak v době, kdy Pavel Zajíček přijel opět do Čech (pokud mě paměť neklame, tak se vlastně ani tehdy nevědělo, jestli to je návštěva nebo návrat...), sešel se s Mejlou Hlavsou a během pár dnů, v podstatě naživo, improvizovaně, a téměř bez zkoušení, desku natočili. K realizaci přizvali tehdy jen zpěvačku Michaelu Němcovou, maličko jako hosté přispěli i cellista Tomáš Schilla a klávesista Ivan Procházka. Jednalo se tedy o jednorázovou studiovou práci, koncertovat skupina, obohacená už krom Hlavsy a Zajíčka i o další muzikanty, začala až mnohem později.
Letos další undergroundová legenda, Vladimír Drápal alias Lábus, založila vydavatelstvíčko Guerilla records, a jedním z jeho prvních počinů byly reedice starších alb DG 307. I když v tomto případě je slovo reedice vlastně dost nepřesné - deska vychází vlastně znovu a trochu jinak. Hodně hezkou charakteristikou je poznámka na bookletu - ˛d-constructed˛. Většinou se u reedic totiž dnes pouze zvukově upraví původní nahrávka - zmasteruje, popřípadě vyčistí. Pokud je vydavatel pilný, přihodí nějaký ten bonus a připíše sleevenote. Tady však k celé věci bylo přistoupeno úplně jinak. Původní nahrávka byla totiž upravena nejen zvukově, ale i muzikantsky. PZ přizval kytaristu Jana Pokorného (Šílenství, Velvet Underground revival band), basistu Otu Sukovského (současní DG 307, Abigail, ex- Domácí kapela) a bubeníka Tobiáše Jirouse, který krom bubnů dodal i zvuky a smyčky. Celá původní nahrávka byla přemíchána a jmenovaní k ní dotočili nové party. Navíc byla zařazena jedna původně sice nahraná, ale na originální verzi neobsažená skladba. Album tak dostalo úplně jiný rozměr. Jestliže tehdy se jednalo o pouhou radost ze svobodné tvorby, zde se přidávají nové dimenze. Ne - vůbec nechci říct, že současná deska je dokonalá a ta původní byla nedokončená. O to vůbec nejde. Tím, že jsou zde další nástroje, je hudba pochopitelně bohatší, je více co objevovat, zatímco původní vydání bylo zase zajímavé svou syrovostí, postavenou rytmicky převážně na suchém tlukotu automatického bubeníka.
Na nové verzi došlo vlastně ke spojení původní a současné tváře DG 307. Tedy undergroundového ducha a aktuálních technologií a postupů. Samozřejmě - některé pasáže jsou spíš jen neživou připomínkou doby vzniku, a naopak orámování celé desky - obě skladby Příběh se ukazují být naprosto nadčasové, svěží, stále fungující a platné. Doplnění původně nezařazené Indiánské modlitby, jakéhosi Mejlova intimního vyznání (po jejím poslechu lze celkem i pochopit, proč se tak nemálo osobní, sebeodhalující píseň nakonec rozhodl původně nezařadit), je naprosto logickým protipólem úvodního intra Uměle ochuceno. To je mimochodem asi nejodlišnějšm momentem obou verzí - nikdy bych nevěřil, jak může pouhé přidání jedné kytary totálně změnit duch a charakter písně.
Když jsem hrál z téhle desky na Radiu 1, utrousil jsem poznámku ve stylu, že málo platné, původní vydání zní vedle toho aktuálního téměř jako demáč. Okamžitě následoval telefonát původního vydavatele Karla Vavřínka, který byl dost rozhořčen, a sděloval mi, že původně to bylo vydáno přesně tak jak to Mejla chtěl - jednoduše, syrově a nepřeplácaně. Tomu samozřejmě nemám důvod nevěřit, ale na druhou stranu jsem si téměř jistý, že tahle verze z roku 2001 by se mu určitě líbila taky.