Jak se žije v BLUES - Rozhovor s Janem Kořínkem

Jak se žije v BLUES - Rozhovor s Janem Kořínkem (25 let)

FC: Jak ses dostal k blues a k muzice co teď děláš? Koho jsi poslouchal a kdo tě nejvíce ovlivnil?
J.K.: Jako první to byl asi Ivan Mládek, protože mu to opravdu swingovalo. Potom přišel Suchý a Šlitr, Vodňanský a Skoumal dobrej pianista. Pak Beatles, ale tím se necítím příliš ovlivněn.
Hlavně jsem se dostal do Ameriky a tam jsem poslouchal Erika Claptona, to mě dostalo, nebo spíš mi to potvrdilo že se mi líbí tyhle písničky - blues.

FC: V poslední době se ubíráš trochu jiným směrem. Nehraješ jen čistě blues, ale i funky nebo acid jazz a tvoje kapela se jmenuje Jan Kořínek & Groove. Takže jak je to s tvým žánrovým zaměřením?
J.K.: To má dlouhou historii ale všechno to z blues vyšlo. Navíc nemáme stálého zpěváka (zpěvačku), to je částečný handicap. Proto máme také instrumentální program. Ale nejde celý večer hrát blues bez zpěváka, to by byla pro lidi nuda. To se snad ani nedá...
Razíme cestu, která je na pomezí mezi jazzem a blues.

FC: Zmínil jsi tady, cituji: "máme zpěváka, nemáme zpěváka". Je to u nás dost neobvyklá věc, zvát si černochy ze států zpěváky, zpěvačky. Přiznám se, že se s tím v Čechách člověk jen tak nesetká. Proč jsi volil zrovna tuhle cestu?
J.K.: Začalo to před sedmi lety když jsem potkal kytaristu Rennie Trossmana. Hrál s kapelou, která sem poprvé přivezla Lorenzo Thompsona (černýho zpěváka). Tehdy potřebovali basistu, no a já jsem na ní naučil přiměřeně... smích
Pak jsme jeli asi 20 koncetrů po Evropě. Bylo to skvělý, nikdy na to nezapomenu. Tak jsme si s Reniem řekli, že to tak budeme dělat. Prostě nás to baví.

FC: Existuje v týhle branži něco jako rasizmus a xenofobie? Třeba když přivezeš černýho zpěváka, necítí to tví kolegové jako konkurenci - která tu nemá co dělat?
J.K.: Nejsem si jistej, jak to působí. Možná je spíš občas cítit závist, ale kde není. Hlavní je, že to baví lidi poslouchat. To je pro nás nejdůležitější.

FC: Proslýchá se, že vydáváš desku. Takže na co se můžeme těšit?
J.K.: Točili jsme na Starý Pekárně (klub v Brně - poz. red.) právě s Lorenzo Thompsonem. Letos v květnu tady byl už po čtvrtý na naše pozvání. Natočili jsme živou desku přímo na místě a měla by vyjít koncem září. Lorenzo má rád nejen blues, ale i rytmn blues, lidi jako: Bobby "Blue" Bland a Otis Rush. Na desce budou i soulový věci.

FC: Kdo na desce hraje, kromě tebe, Rennieho a Lorenza?
J.K.: Tahle sestava už funguje asi rok a půl.
Jan Kořínek hammond organ
Rennie Trossman-kytara
Jakub Doležal saxofon
Vladimír "Guma" Kulhánek basa
Martin Kopřiva - bicí
Doufám, že sestava vydrží tak jak je, protože se mi to teď líbí.

FC: Jaký je to hrát s "Gumou" v kapele?
J.K.: Chachacha...

FC: Je to určitě zvláštní hrát s takovou legendou, co ti dává?
J.K.: On je jeden z mála, kdo tuhle muziku plně chápe a bere. Má prostě "intenšn". (po několika dl. bílého již nerozpoznávám všechna umělcova slova pozn. FC)

FC: Kde Vás můžou naši čtenáři slyšet?
J.K.: V Praze hlavně v baru (klubu) Chatau v Jakubské ulici. Je to klub, kde hrajeme vlastně jen my jindy tam koncerty prostě nejsou. Jinak hrajeme všude po republice, zmínil bych např. Liberec, kde na nás přijde vždycky hodně lidí.

FC: Na závěr nám řekni nějakou historku z akce, z koncerty, ze zájezdu
J.K.: Hráli jsme na nějaký párty a já jsem si dokola objednával Campari Orange. Jak mi to přinesli a stál vedle mě zrovna "Guma", řekl: "dej mi taky napít, já to ochutnám". Udělal chrrrrrrr a poznamanal: "máš to ňáký hořký". Prostě to celý vytáh a zbyl mi tam jen džus.

Děkuji za rozhovor

FC

Odkazy:
Web Jana Kořínka and Groove