The Black Heart Procession – Six
Three Mile Pilots, písničkovější podoba a vstřícnější podání otevřenému publiku jsou ty tam, když řekneš one, two, three, další na řadě je six, The Black Heart Procession a celé procesí hladových hlasů, co přísahají: podzim je ta správná doba na desku roku.
The Black Heart Procession – Six13 skladeb / 52:56, Temporary Residence / Day After
Nick Cave je moc velký bonviván a jeho temné tragédie jsou vedle The Black Heart Procession najednou žinantní, elegán v obleku a v touze po afektovaně lehkonohých pop-ikonách, kolem kterých tančí v metaforách a po špičkách, má svoje stinné, ba i temné stránky, ovšem San Diego je špinavé a civilní, oslí ani andělské legendy nemají šanci vedle náhrobku Six.
Od dekadentního kabaretu až k tichým a komorním litaniím křehkým tak, jak dovede jen Troy von Balthazar a jeho čeleď, skladba Drugs je letmý popěvek v zákulisí smrti (úchvatná, ničivá záležitost, přestal jsem dýchat: „When we´d drive through the dark to the night wind song / when i remember these times / i try not to cry“), následující All my steps začíná jako variace na kinema-theme Dexter, ale je z toho vláčné tango se smyčci a neodolatelnou atmosférou, černý vigvam je bouda pro hluchého psa, tady tančí neznámé bytosti, „All of my life / i tried to escape your love“, krev je hustá jako rajská omáčka a je zbytečný dávat do rovnice lásky oběť, nikdo jiný tam nikdy nebude...
Forget my heart je definitivní zlom, zapomenete na Bad Seeds, Micka Harveyho, Modest Mouse (ach, jak se jim blíží v tom budování desky jako ohromného, propracovaného a rozmanitě sevřeného celku) nebo Gallon Drunk, všechna jména a kontexty jsou pasé, je jen vnitřní síla a filigránsky odstíněný smutek. Ublížený patos nebo pseudo-gotický sentiment jsou jen reklamní přestávka na život, tady se odehrává plnotučná existence a muzika je dočasným vyústěním, špína vespod válu Suicide jen ilustruje kontury nástrojů a song se rozbíhá a zpomaluje tak přirozeně, že už vlastně nepotřebujete nic víc, mám všechno mami, už musim, i like your suicide.
Nemířím k pojmu deprese, klinické testy jsou v uzavřené budově bez zahrady, na Six se odehrává průzračná sebereflexe, máš poslední last chance. Pak už jen varhanní funébrmarš, svoboda nemá break point, stejně jako smrt nemá jednoznačnou délku. Podzimní deska? To je stejná kliška jako teplý fusekle. Black Heart Procession numero six. Danse macabre.
90 %
navštivte:
www.theblackheartprocession.com
poslechněte si:
www.myspace.com/theblackheartprocession
maxim horovic - www.violacore.xf.cz & www.diycore.net
Odkazy:
Autorovy články
-
Mother – Through This Disappearing Land
-
Rudovous – Krankoty
-
katsa.theo – Porto
-
Neutrino – The Unquiet Invisible
-
Saade – You Are Coming Home
-
Tomas Vtipil – Do Not Eat – Throw Away
-
Table – We Are No Longer the Same
-
How Long?: Silesian Hell / Roxor: Noise, Chaos And Disharmony
Diskuze
Komentáře mohou přidávat jen registrovaní / přihlášení uživatelé.

před více než 2 roky
Tak tohle je vážn? pecka!! Spole?n? s The Horrors a Animal collective deska roku a jedna z desek které si budu poušt?n na duši?ky :)
Patras