Jedenáctá nahrávka Califone jede v zásadě v zavedených kolejích kariéry této experimentální folkové skupiny z Chicaga. Nelze však hovořit o nějaké zavrženíhodné stagnaci, rukopis Tima Rutili a jeho družiny je totiž natolik originální, že je v jejich hudbě neustále co objevovat. To pak platí obzvláště pro české posluchače, kteří si s banjem spojují takřka výhradně dixieland Ivana Mládka. Pro Califone je naopak společně s houslemi a akustickou kytarou jedním ze zásadních nástrojů tradičního amerického folku. Právě jakýsi omšelý dřevní zvuk je prvotním základem samotných skladeb, který je však výrazně přepracován moderními prostředky.

Nejvíce experimentální skladbou je již úvodní Giving Away the Bride, která začíná s těžce dopadajícími synthy a vrčivou basou, dál se ovšem sune velmi poklidně za všelijakého cinkání a distorzí, aby píseň rozsekl melodický motiv na piáno a vytleskaný zbytek tracku přinesl jakousi soulovou nadstavbu. V nejklasičtějším písňovém formátu je pojata Funeral Singers, táhnutá španělkou a doplňovaná elektrickou kytarou. Hlavní síla kapely z větrného města však spočívá v její „divnosti“ a té je naštěstí na desce dost a dost. Rozeznávat jednotlivé zvuky a nástroje je samozřejmě záležitostí soustředěného poslechu, složité kompozice naplněné pokojem a něhou za to nicméně stojí. Zejména xylofonem ozvláštněná Krill je ukázkou hudby, která je doslova krajinomalebná – vyvolává představu prostoru, volných plání a svobody.

Califone mají dar uchopit kouzlo prvotního neelektrifikovaného blues či archaického country s banjem a hýkavými houslemi a nenásilně ho posílit současným ambientem. Jejich styl tak působí jako sto let stará zažloutlá fotografie visící osvícená úspornou zářivkou na stěně moderní galerie. Lze ho také označit za příjemné ohlédnutí do minulosti, které má ale velmi současnou vypovídací hodnotu.

75 %

navštivte:
www.califonemusic.com

poslechněte si:
www.myspace.com/califonemusic