Pro všechny, kteří mají rádi decentní taneční žánr, který uklidňuje, ale neuspává, jsou Junior Boys jako stvoření. Kanadské duo nás na Begone Dull Care zavádí až někam k tanečním formulím Daft Punk či ještě hlouběji ke kořenům (Kraftwerk), avšak při několikerém protočení alba zjistíte, že mnohem blíž mají k  know how Air. Spekulovat můžeme nakolik se na tomto dojmu podepisují frankofonními kořeny dvojice.

Jeremy Greenspan a Matt Didemus do svého vytříbeného zvuku implantují jak jemné náznaky agresivnějších stylů, tak i střípky lounge music či synthi-popu. Připomínají, jak byla kdysi taneční scéna v kurzu: kytary drtilo na třísky house & techno a zmaštění raveři si bláhově mysleli, že „sen noci taneční“ nikdy neskončí. Ty časy jsou nenávratně pryč, někdejší víkendoví rebelové splácejí hypotéky a Junior Boys vědí, že svými oduševnělými dance tracky žádnou revoluci nezpůsobí. Proto si také mohou s nadhledem zavzpomínat na všechny ty elektro-popové obskurnosti osmdesátých let, které dnes klidně můžou vydávat za pop-artovou dekadenci, beze strachu, že jim během koncertu přistane nahnilé rajče na obličeji.

Ačkoli mnohé zdroje, z nichž Jeremy Greenspan a Matt Didemus čerpají, jsou sami o sobě archaické, muzika Junior Boys nepostrádá mladického ducha. A to přesto, že oba pány lze už hezkých pár let za juniory považovat jen s přimhouřením obou očí. Jak se budou cítit, až za patnáct let budou koncertovat pod stejným názvem, je už jen hypotetická otázka. Zatím lze jejich výtvory přijímat bez úšklebku, ba naopak, s blaženým výrazem ve tváři.

80 %

navštivte:
www.juniorboys.net

poslechněte si:
www.myspace.com/juniorboys