Povedeným předvojem věcí příštích byla skupina Tokamak. Mladá funk-rocková kapela jistě nemá vyšší ambice, než bavit publikum a rozhoupat ho trochu v bocích. Zcela v tomto duchu jsou pojaty i výhradně české texty založené na vtipných rýmovačkách ala „šunkový závitek má aspikový příbytek“. Sedmičlenná sestava čítající také trubku, alt a tenor saxofon i perkuse dovedně dávkovala roztančený funk a svoje poslání lehce naplňovala. Přenos energie mezi pány na pódiu a pro Tokamak rekordně početným publikem pod ním fungoval, a předkapela tak diváky správně naladila.

Je ovšem dosti sporné, jestli Toxique nějaké rozehřívání uší posluchačů potřebují. Když jsem tento hudební úkaz spatřil před necelými dvěma lety poprvé, hrál v malém klubu pro pár desítek lidí a k tomu zadarmo. Od té doby se skupina v dobrém slova smyslu „mediálně proflákla“ a se svým dekadentním pokojíčkem přidala stovky dalších štací. Plná Fléda tak rozhodně věděla, na koho přišla, a reagovala nadšeně od prvních tónů. Na scéně pochopitelně nechyběla lampa, pohodlné křeslo, stolek s archaickým robustním telefonem a vázou s květinami.

Pódiu zdobenému řadou boa a polštářků ve tvaru srdce však vládla zpěvačka Klára Výtisková. V souvislosti s její osobou je zvykem v druhé větě zmínit Amy Winehouse a ani tento text není výjimkou. Hlasová podobnost byla patrná především v pomalejších písních jako Clap Trap či Be Good. Retro-pop nasáklý soulovým feelingem ale byl jen jednou z mnoha představených tváří kapely. Nejlepší parketa zpěvačky přišla až po odhození sněhurkovského pláště a botek na převysokých jehlách při písních rychlejšího ražení. V nich bylo mnohem více zřetelné, že Klára není make-upem přeplácanou kopií zásadně se lišící jen v tom, že chodí raději na Detox než na Rehab. Naopak zřejmé byly nesporné herecké vlohy, talent pro show a námahy prosté kličkování mezi žánry.

Je trochu nespravedlivé přehlížet zbytek kapely, složený ze spolužáků z jazzové konzervatoře, který podal nadstandardní výkony. Specielně kytara Patricka Karpentskiho byla pro tvorbu nálad v jednotlivých kusech zásadní. Nicméně hlavní roli měla předplacenou černovláska stíhající neustále měnit své ulítlé oblečky a bavit v pauzách diváky radami do života. V rámci samotných skladeb pak dokázala přecházet lehce z řádění po celé stage při rockově přitvrzené eBay přes emočně vypjaté okamžiky strávené při svíjení se po zemi až po tradiční hereckou etudu na kavalci pokojíčku v Telephone (povedený záznam k zhlédnutí na Youtube). Koncert pak končila ve vytahaných zlatavých teplácích převlečených pro rapovou Two Sides postavenou na variaci It’s Like That od Run-DMC.

Toxique jsou pódioví suveréni, pro které je hraní na hudební nástroje málo. Pokud se stane skutečností při vystoupení avizovaný brzký konec „pokojíčku“, bude to nepochybně škoda. I tak mám ale důvěru v to, že i nová podoba show bude atraktivní. Pokud má někdo pocit, že mainstreamový český pop nestojí za nic, návštěva show slečny Výtiskové a kolektivu může být příjemnou připomínkou toho, že výjimky potvrzující pravidlo existují.