Women - Women

Women to vzali za správný konec. Není nejmenší důvod vydávat padesátiminutové desky, na kterých jsou první tři skladby výborné, další dvě dobré a zbytek tvoří šedá vata, díky níž nakonec zapomenete, že začátek byl více než nadějný. Women se frajersky vešli do půl hodiny, navíc do půl hodiny, která nenudí a která je skvěle poskládaná. S nahráváním samotným Women pomáhal kanadský písničkář Chad VanGaalen a společně se jim povedlo vytvořit královský mix lo-fi špíny a technické čistoty.

Women stylově vytváří zvukové čmáranice a koláže, z kterých vylézají na povrch nejen odkazy shoegaze, noisu a industrialu, ale často i nečekané melodické záchvěvy. Art Brut kontra akademická preciznost. Velvet Underground, Beach Boys a klidně i ti Beatles kontra třetí tisíciletí plné recyklace odpadu a špíny.

V případě desky s čínskými šedesátkovými cvičenci na přebalu (foto Felix Greene) se mi vůbec nechce šetřit superlativy. Už úplný začátek Cameras s navýsost rozostřeným zpěvem by mohl být hymnem všech tragiků. Když se pak po plných šedesáti sekundách zlomí z rozmazané kytarovky v industriálně laděnou Lawncare, zřetelně slyším klepání na bránu postartrockového nebe, kterou coby dveřníci střeží TV on the Radio s Animal Collective. U Women by bylo asi hodně mimo mísu mluvit o nějaké skladbě jako o vyložené rádiovce. Je to jářku pouhopouhé slovíčkaření, ale nejlíbivější je asi Black Rice (dostala se i na kompilaci Živlu 29), které navíc pomáhá její zařazení hned po ambientním šumu Woodbine.

Women = Calgary. Calgary pro mě jako třicetiletého nostalgika = první zimní olympiáda, kterou jsem sledoval, Jirka Hrdina ve Flames, Theo Fleury se všemi svými výhrami, prohrami i závislostmi a poslední rok i Women. Women = indiebouráci s vizáží univerzitních studentů nebo ekologických aktivistů.

85 %

navštivte a poslechněte si:
www.myspace.com/womenmusic