Hank: Máš pravdu, občas mám pocit, jakoby mánie okolo téhle kapely byla nějakým podivným prokletím. Já dodnes třeba nedokážu pochopit, jak je vůbec možné, že se tenhle styl muziky vůbec dostal k tak široké vrstvě posluchačů. Předpokládám, že velká část těchto lidí totiž vůbec nevěděla, která bije. Nicméně já jsem si i The Nihilists od počátku představoval spíše v klubech a na malých pódiích než na festivalech, které vlastně vůbec nemám v oblibě. Vždy jsem měl rád určitou výlučnost, či chceš-li elitářství, a to se nikdy na velká pódia a festivaly nehodilo. Takže jsem rád, že jsou Kill The Dandies! přesně o intimitě malých a potemnělých sálů.

Když jsi zmínil to elitářství, tak název Kill The Dandies! byl zvolen opravdu dobře. Kapela s takovým názvem by snad ani nemusela hrát a stejně by to mělo svou platnost. Co ale titul desky I Saw White Fields? Proč jste zvolili tenhle název? Má to nějaký skrytý významy nebo svou roli sehrála spíš libozvučnost?

Sonja: Má to mnoho skrytých významů. Sami je teprve objevujeme...

Naživo jsou Kill The Dandies! živelný psychedelický rock 'n' roll. Největší problém má většina kapel s tím, jak dostat právě svou koncertní syrovost na desku. Vám se to ale podařilo, uvěřil jsem vám to hned s první skladbou Fuzz „N“ Shake. Kde jste nahrávali? Nahrávali jste všichni dohromady?

Hank: Ani nevíš, jakou mám radost, že tohle říkáš. V podstatě nám o něco v tomto smyslu šlo. Točili jsme asi na pěti různých místech, různými způsoby. Když jsem nad touto deskou začal přemýšlet, představoval jsem si ji tak, jako kdyby třeba Phil Spector produkoval Velvet Underground. Dostat tam na jednu stranu syrovost a živelnost klubových koncertů, zvuk ulice, podobně jako se to dělalo v garážích v šedesátých letech a na druhou stranu elegantní, mohutný sound, který ti umožní současné studio a nahrávací technika.

Desku v Čechách vydáváte na vlastním labelu Drug Me Records, v Berlíně pak na Blass Music / Freibank. Očekával jsem, že vyjde spíše u Steva Morella, jehož Pale Music bude desku distribuovat. Proč „jen“ distribuovat?

Sonja: Původně jsme si mysleli, že desku vydáme jenom jako Drug me records. Tedy sami. Nechtěli jsme být závislí na žádném dalším subjektu. Ale v průběhu natáčení jsme pochopili, že jsme schopní zprodukovat desku, ale pak by nám ležela doma ve skříni. Proto nakonec desku vydává Blass music / Freibank celosvětově – i tady v Čechách. Za Blass music stojí přímo Steve Morell, takže je to přesně tak, jak jsi očekával. S BM/F jsme podepsali výhradní smlouvu a už teď si myslím, že jsme udělali dobře. Celý tým Pale Music se vrhl na promo kampaň k desce (deska vyjde v Německu 25.10.) s obrovskou energií.

V kolonce Influences máte na myspace zvukově zaprášený rock 'n' rollový legendy. (The Velvet Underground, Johnny Cash, The Cramps, The Birthday Party, The Fall, Suicide, Sonic Youth, Pussy Galore, Trashmen, Make Up...). Co současná hudební scéna, sledujete ji, případně ovlivňuje vás nějak?

Sonja: Já to vždycky měla tak, že čím hlouběji v čase, tím líp. Ale v tom seznamu ti chybí třeba The Eightees Matchbox B Line Disaster, Black Mountain – to jsou současné kapely! … já jen teď posledních pár měsíců neposlouchám, kvůli natáčení desky, bohužel nic. Těším se, až zase něco nového objevím.

Hank: Pozor, pár kapel tady z toho seznamu stále hraje. Ale ano, občas narazím na opravdu dobré nové kapely, nicméně nakonec se stejně přistihnu, jak se vracím k tomu osvědčenému a pouštím si starou americkou country hudbu, nebo všechny ty obskurní nahrávky ze šedesátých let z oblasti lounge music, které jsou mimochodem velmi inspirativní. Baví mě spíše objevovat něco nového hluboko v čase.

Asi jsem se, Hanku, špatně vyjádřil. Když jsem zmínil zvukově zaprášený rock 'n' rollový legendy, myslel jsem to v přeneseným významu. Prostě legendy, který pracovaly nebo pracují s psychedelickým, rozskřípaným zvukem...

Hank: Jasně. No řekněme, že tohle je přesně ta cesta, která mě v hudbě vždycky bavila. Živelnost, určitá nedokonalost, ale zároveň úžasná energie a opravdovost. Prostě je to něco, s čím se můžu absolutně ztotožnit...

A co česká scéna, kromě Climatizado a The Ritchie Success?

Hank: Tak třeba Anyway, Stargazer, Drain, Please The Trees, Take Death a pár dalších.

Když Kill The Dandies!, tak co Kill The Dandies! a fenomén camp (viz *)? Máte nějaký „béčka“, který jsou pro vás kult?

Hank: Asi se zde dá použít také citát mého oblíbeného dandye současnosti, režiséra Johnna Waterse: „Existuje špatný špatný vkus a dobrý špatný vkus“. V jeho filmech se to hemží nevkusem od začátku do konce, přesto jsou jeho věci velmi fascinující a inspirativní. Dalšími lidmi, abych zůstal v této umělecké sféře, jsou třeba Russ Mayer, někdy Jean Luc Godard a další. Nicméně tohle jsou spíše okrajové záležitosti, které mají s masami a jejich vkusem jen málo společného, tedy každopádně z nich těží, ale nejsou pro ně určeny, na druhou stranu je jasný fakt, že mnoho, svého času opravdu odporných prvků masové kultury, lze postupem času postavit do nových souvislostí a stávají se vlastně krásnými.

Sonja: Ale já krásu většinou vůbec neumím vysvětlit! Krása, kterou vymyslíte, ale necítíte, je jen vzrušujícím impulsem k něčemu ...

Oba jste hráli v reklamě na žvejkačky a to je z pohledu campy rozhodně v pořádku. Jak jste si to užili?

Sonja: Byla to fakt legrace. Všichni říkali, že takovou anarchii při točení reklamy ještě nezažili. Netušila jsem, že se při tom tak pobavím.

Hank: Od začátku jsme do toho šli s tím, že budeme mít absolutní kontrolu nad tím, jakou budeme mít image, co budeme mít na sobě a pak i jaká tam bude hudba. Ve chvíli, kdy jsme to celé s režisérem Michalem Nohejlem po hospodách promýšleli, tak bylo jasné, že to bude vlastně tak trochu antireklama a moc se myslím ani nepočítalo s tím, že to klient vezme. A když jsme pak navrhli, že by jako hudební doprovod mohla být písnička od The Nihilists, přišlo mi, že to bude i „nejnihilističtější“ zakončení kariéry téhle kapely. A samotné natáčení byla fakt docela sranda a každopádně to asi nebyl úplně standardní přístup... No a nejvíc mě pak potěšil názor nějakého diváka, který si zpočátku myslel, že v televizi zešíleli a vysílají reklamu na LSD...

Díky za rozhovor.

*Vkus campy vzniká jako projev uznání mezi příslušníky určité intelektuální elity, kteří jsou si natolik jisti svým vybraným vkusem, že mohou rozhodovat o rehabilitaci včerejšího nevkusu tak, že vycházejí z lásky k nepřirozenému a přehnanému (Umberto Eco, Dějiny ošklivosti, 2007).

*Nejzazší tvrzení campu zní: je to dobré, protože je to příšerné (Susan Sontagová, Poznámky o fenoménu camp, 1964).

*A tak jako je dandy pro devatenácté století náhradou aristokrata v záležitostech kultury, tak je camp moderním dandismem. Camp podává odpověď na otázku, jak být dandy ve věku masové kultury (Susan Sontagová, Poznámky o fenoménu camp, 1964).

*Ale zatímco dandy vyhledával vzácné pocity, dosud nepotřísněné masovým oceňováním (Umberto Eco, Dějiny ošklivosti, 2007), znalec campu nachází uspokojení v těch nejhrubších, nejsprostších slastech, v umění mas,… (Susan Sontagová, Poznámky o fenoménu camp, 1964)

navštivte a poslechněte si:
www.myspace.com/nastydandies