Wotienke – Mainland Sailors

Skoro se mně až nechce věřit, jak daleko to mladá Holanďanka Wotienke Vermeer, které prý nebývala cizí ani metalová basa, ve společnosti šikovných valašských mládenců dotáhla. Komorní atmosféra alba Mainland Sailors je jako klidná, krásná řeka: zlehounka teče, nechybí jí divočejší jezy a kolem ní je spousta chráněného ptactva a rostlin.

Všech jedenáct příběhů působí sevřeně a dokončeně. Wotienke nikam nespěchá, skladbám dává čas a vytváří v nich více vrstev. Albem se line zvuk jejího piana, podpořený dřevním zvukem kytary, a výrazný prostor dostává nejen kontrabas, saxofon a bicí, ale také řada hračiček, např. dětské piánko, foukací melodica, signálový generátor nebo megafon.

Vlastní interpretací Wotienke přes občasný zasněný závoj zůstává na zemi a při základním vědomí. Čerpá z šansonu, alternativy, jazzu, popu, ale především ze sebe samotné – a přitom se opírá o talentované spoluhráče. Zatímco barvou hlasu se Wotienke blíží Galii Durant z britského dua Psapp, pocitově může někdy evokovat i tvorbu Laurie Anderson.

Sama Wotienke si během hledání vlastního tvaru někdy vystačí i s jedním doprovodným nástrojem, s nímž opatrně obnažuje kus své intimity. Dokáže být stejně bigbítově rozverná jako intelektuálně zahloubaná, ležérní i silová, dokáže zaujmout a podnítit k zamyšlení. Předně ale zprostředkovává výtečný zážitek. Po závěrečné Sleep jen málokdo usne: obrazy, které ansábl rozehrává, hned tak nesmažete...

75 %

navštivte:
www.wotienke.com

poslechněte si:
myspace.com/wotienke