Cryptacize působí dojmem, jako by vznikli pod tíhou úsporných balíčků z krizových časů. Disponují sporým nástrojovým obsazením, používají titěrné zesilovače, bubeník hraje na dětskou soupravu a na koncerty ještě donedávna jezdili v Toyotě Corolla. To vše ale není výsledkem hospodářské recese, kytarista Chris Cohen, duše kapely, jen zkrátka nezapírá své několikaleté působení v Deerhoof a na rozkošatělé kompozice si nijak nepotrpí.

Podobně jako Deerhoof se Cryptacize obratně vyhýbají jasnému stylovému zařazení, takže jejich příslušnost k labelu Asthmatic Kitty, inkubátoru poutníků mezi škatulkami, je naprosto přirozená. Na druhé desce tak předkládají svou verzi popu založenou na úsečných kytarových riffech a strohých rytmech. Jednoduché klávesy či drnkání autoharfy jen podtrhují celkové minimalistické pojetí. Co však tvorbu Cryptacize vyvyšuje nad průměr je hlas zpěvačky Nedelle Torrisi, který zde jednoznačně dominuje a udržuje celou dobu posluchačovu pozornost. Sice je v některých momentech tak dokonalý, až to hezké není, ale rozhodně se v něm skrývá největší klenot desky.

Ve srovnání s předchozím albem, kde se zdálo, že mnohé kousky vznikly podle verše z jedné jejich písně, že každá nota je nedopsaná písnička, na Mythomanii Cohen skladatelsky dozrál. Proposlouchat se novým albem už není takové utrpení, nýbrž docela příjemný zážitek. Ústřední autorská dvojice nikterak nemaskuje inspiraci popem 60. let (jak je patrno i z kompilací pověšených na jejich blogu), jen jim k němu stačí to nejzákladnější – rytmus, hravé riffy a nějaká klávesová omáčka, aby zpěvačka měla na koncertech taky na co hrát. Cryptacize si tak koledují o přirovnání třeba k Beat Happening (jen nemají takové hity, co míří přímo na komoru) nebo k Deerhoof (ale zase nejsou tak dadaisticky infantilní). Nejlépe to funguje ve svižnějších kouscích v úvodu alba, kde melancholií poprášené črty o lásce a ostatních pocitech fungují, jak mají. Horší to je ve chvíli, kdy skupina zvolní a mikrofon obsadí Cohen. V ten moment Cryptacize přichází o své hlavní devizy a působí tuctově.

V závěru alba se jasně ukazuje, jak je pro kapelu důležitá zpěvačka. Hudebně prostinké balady Galvanize a New Spell dokáže pozvednout svým nádherným vokálem hodně nahoru. Podobně se to má s celou deskou. Pokud ji posloucháte ledabyle, za moc stát nebude, ale při soustředěnějším poslechu se z ní vyloupne mnoho zajímavého. A zvláštní uznání zaslouží i za to klidné a tiché pojetí, což je příjemná úleva v době, kdy se mnoho současných kapel snaží penetrovat bubínky svých posluchačů.

70 %

navštivte:
cryptacize.blogspot.com

poslechněte si:
www.myspace.com/cryptacize