Novinky

Cermaque - Dům slzí

Cermaque - Dům slzí Cermaque - Dům slzí
11 skladeb + 2 klipy / 41:51, Guerilla Records

V Brně usazený Jakub Čermák před rokem v tichosti vydal pozoruhodný debut Krajina bez rytíře (Polí pět; 2008) a stal se tak utajeným objevem roku. Přes určité nedostatky a mezery v projevu bylo evidentní, že by mladý umělec s nezvykle širokým okruhem zájmů (hudba, poezie, nezávislý film) neměl zůstat nepovšimnut. Díky druhému albu Dům slzí, vydanému pod hlavičkou projektu Cermaque, se tomu snad nestane.

Nejsme sice bulvár, ale přesto mi nedá, abych nezmínil rodinné poměry. Nutno ovšem jedním dechem dodat, že se Jakub Čermák tím, že je jeho otec Miroslav Wanek z UJD, nikterak nechlubí a ani články o něm tuto informaci neupřednostňují. Jenže dříve nebo později se informace tohoto druhu stejně provalí (jako se tomu stalo v článku v Respektu).

Jakub Čermák se ovšem pohybuje v poklidnějším zálivu alternativního moře. Slovo folk není v jeho případě od věci. Nikoli však v jeho tradičně „portovním“ významu. Na to jsou vrátka desky příliš otevřená dalším vlivům. Což mimo jiné garantuje osoba producenta Martina E. Kyšperského (Květy), jednoho z nejoriginálnějších tuzemských muzikantů současnosti.

Na albu je jeho přítomnost znát na první poslech. Na rozdíl od lo-fi debutu Krajina bez rytíře je následovník Dům slzí po produkční stránce na jiném levelu. Charakteristická hravost (tu naleznete i ve vizuální podobě povedeného bookletu a dvou klipů) a instrumentální barevnost, kterou je možné slyšet na nahrávkách Květů, se vryly i do Čermákova alba. Avšak Kyšperského vliv je cítit i přímo - ve způsobu Čermákova skládání. Květy evidentně patří mezi Čermákovy oblíbené kapely. Instrumentální party šestnácti hudebníků, kteří na nahrávce vystupují, se podařilo rozvrstvit tak, že deska nepůsobí přeplácaně. Kyšperský dávkoval uváženě.

Vedle češtiny zazní na albu i jiné jazyky. Čermák spolu se svými hosty přirozeně přechází například do francouzštiny, což odkazuje k Čermákovu ročnímu studijnímu pobytu ve Francii. Anglicky si zazpívá společně s americkou vokalistkou Nelle Ward v písni Mnémosyné. Dostane se i na performance-track Vorvani zaznamenaný v plenéru na jakési brněnské ulici. Další skladbou, jež hudebně vyčnívá z jinak kompaktního celku, je Židovská, o jejímž hudebním směřování vypovídá už jen samotný název.

Asi nejdůležitější součástí alba jsou Čermákovy texty, které omlouvají nedostatky frontmanova vokálu. Nezdráhám se je označit za poezii. Koneckonců autor paralelně s hudbou vydává i básnické sbírky. Posluchač s všeobecným rozhledem rozpozná odkazy na literární tvorbu jiných autorů, jako je tomu v případě Ingrid, kde Čermák cituje Jima Morrisona. A počítám, že takové momenty nebudou na desce ojedinělé. Vzhledem k věku autora (ročník 1986) se jedná o vyzrálou tvorbu, která vzhledem k míře umělcova přetlaku bude nejspíše brzy následována dalším počinem. Zda-li to bude album písní, sbírka básní či krátký film, se nechme překvapit.

75 %

navštivte:
www.bandzone.cz/cermaque

poslechněte si:
www.myspace.com/cermaque