Novinky

Odešel baskytarista Soft Machine Hugh Hopper

Soft Machine Hudba Hugh Hoppera je hrou basových motivů, jakým dnes říkáme groovy, smyček, variací, repetic a nezaměnitelného lidského faktoru. Baskytarista, skladatel a experimentátor z anglického Canterbury byl jakýmsi motorem kapely Soft Machine v jejím umělecky nejsilnějším období, uctívaným inspirátorem dlouhé řady mladších muzikantů (s nimiž se nejednou spojil na nahrávkách i pódiích) a neúnavným hudebním průkopníkem. Například jako jeden z prvních začal koncem 60. let minulého století používat na baskytaru fuzz box neboli booster. Velmi aktivní byl i v minulém dvacetiletí. V posledním roce mu diagnostikovali leukemii, léčil se mírnou chemoterapií, tvrdil, že úspešně. 8. června ráno však přišla zpráva, že předchozího dne Hugh Hopper odešel z fyzického světa. Bylo mu 64 let.

Hugh se narodil na sklonku války, 29. dubna 1945 v Canterbury v bitském hrabství Kent. Se starším bratrem Brianem začali jako teenageři s hudbou, ovlivněni především moderním jazzem. Byli katalyzátory tak trochu rhythm and bluesové kapely Wilde Flowers, z níž později vznikli Soft Machine a Caravan, základy takzvané Canterburské scény. Významnou osobou, přinášející nejen kulturní osvětu, byl pro partu kolem bratrů Hopperových australský beatnik, nebo chcete-li jeden z prvních hippies Daevid Allen. Pozdější zakladatel kapely Gong stál u zrodu Soft Machine v roce 1966.

V jejich první podobě Hugh ještě nehrál, v té době se spokojil s rolí bedňáka. Skromnost mu ostatně nechyběla nikdy. Když se však v roce 1969 po odchodu Allena a Kevina Ayerse přidal ke klávesistovi Mike Ratledgeovi a bubeníkovi Robertu Wyattovi, stal se na několik let skutečným pilířem Soft Machine jako baskytarista i tvůrčí mozek. Skupina, vyšlá z rané britské psychedelie, se stala skutečným originálem v mísení rocku, jazzu a experimentálních forem. Přispěl k tomu i saxofonista Elton Dean, který přišel krátce po Hopperovi. Toto vrcholné období skupiny reprezentují alba Third, Fourth a Fifth, vydaná v rozmezí let 1970-72 na značce Columbia, nebo některé z četných koncertních nahrávek z té doby.

Po několika personálních změnách Hugh v roce 1973 ze Soft Machine odešel, protože se podle jeho slov stali běžnou britskou jazzrockovou kapelou (což je z dnešního pohledu přece jen příkrý odsudek). Tehdy vydal své první sólové album, velmi experimetální dílo inspirované Orwellovým románem 1984. Na čas se připojil ke skupině japonského bubeníka Stomu YamashtyEast Wind, poté k britské kapele Isotope, kde jeho hráčsky-skladatelká invence opět zářila. Návazně vyšlo druhé Hopperovo sólové album Hopper Tunity Box (1977), skutečná nadčasová klasika. Druhou půlku 70. let pak prožil v různých přiležitostných seskupeních, především s kolegou ze Soft Machine Eltonem Deanem, zkusil si i roli producenta (Keith Tippett's Ark). Na začátku další dekády pověsil baskytaru na nějaký čas na hřebík, ale aktivity dalších kolegů z canterburské scény ho znovu vtáhly do hry.

Hugh Hopper Jeho mladší obdivovatelé z Holandska pro něj sestavili Hugh Hopper Band (později Hugh Hopper Franglo Dutch Band a ještě později Franglo Band, to když převážili hudebnící z Francie), který pak po víc jak desetiletí úspešně koncertoval i natáčel. Našel si čas i na spolupráci s Robertem Wyattem nebo Lindsay Cooper, s Američanem Kramerem a periodicky hrál s Eltonem Deanem. Začal si také přes oceán vyměnovat pracovní nahrávky s Fredem Chalenorem a Elaine diFalco z oregonské kapely Caveman Shoestore. Tato spolupráce pod hlavičkou Hughscore vyvrcholila v roce 1999 vydáním neodolatelného třetího alba Delta Flora s mixem progresivního popu a psychedelie (srovnatelné snad se Streolab) na americkém labelu Cuneiform. Ten se mimohodem postaral i o reedice Hopperových sólových alb a vydání řady kvalitních archivních nahrávek Soft Machine.

Začátek 21. století byl vedle spolupráce s britskými, francouzskými (Polysoft, Soft Bounds) nebo nizozemskými (NDIO) hudebníky především ve znamení reunionu s bývalými kolegy z různých období Soft Machine, nejdříve pod hlavičkou Soft Works a pak jako Soft Machine Legacy. Jejich nahrávky vyšly převážně na neworském labelu Moonjune, extatické vystoupení zažil i Jazz & Blues Festival v Ústí nad Labem (ještě s Eltonem Deanem, který zemřel na jaře 2006) a poté pražská Akropole.

Za zmínku stojí i koncerty Brainville 3 s Daevidem Allenem a Chrisem Cutlerem, nebo anglo-americké trio BONE, zacházejicí s víceméně s metalovým jazykem (album Uses Wrist Grab vydal opět Cuneiform roku 2003). Zároveň Hugh stále natáčel sólová alba, takže k jeho nepřehlédnutelnému odkazu přibyly v posledním desetiletí třeba tituly Jazzloops (2002), In A Dubious Manner (2003) nebo Stolen Hour (2004, s comicsem Matta Howartha), vydané nezávislou britskou značkou Burning Shed.

Odchod Hugh Hoppera po delší nemoci byl podle jeho ženy Christine pokojný, a přál si v souladu se svou budhistickou vírou, abychom po 49 dní spívali mantru Om mani padme hum a vizualizovali si ho ve světle duhy (jedním z nejhezčího Hughových alb je duet s klávesistou Alanem Gowenem, který zemřel roku 1981 shodou okolností také na leukemii, nazvaný Two Rainbows Daily). O tom, jak moc bude tato nezaměnitelná postava canterburské některým chybět, svědčí třeba reakce klávesistky a zpěvačky Elaine diFalco z Hughscore, kterou zveřejnila ve svém blogu na MySpace. Hopperova hudba pro dobrodružné povahy naštěstí zůstává.

navštivte:
www.cuneiformrecords.com/hopper.html
www.hugh-hopper.com
calyx.club.fr

Miloš Latislav