Sporto – More

Kam se ztrácí skutečná individualita, člověk a jeho sny? Co se schovává za cynickými úsměvy, vlídně natažená dlaň, nebo tvrdě sevřená pěst? Deska More nastoluje řadu témat: společenských, ideových, ideologických a současně velmi konkrétních. Angažovaný pop Sporto je až na několik lo-fi ruchů a zkreslení téměř čistý, v obsahu a poselství si ovšem nebere servítky. Je naštvanou analýzou současného světa a otevřeným bojem proti lhostejnosti.

S trochou nadsázky bychom v kapele, kterou dnes vedle hlavního motoru a většinového textaře Bourka představují už nejen zpěvák a klávesák Šampón, ale také basák Dáda a bubeník Kluk, mohli vidět syrovější Midi Lidi. Na rozdíl od brněnských recesistů však u Sporta nevítězí šprým, ale cynismus a rozčarování. Podobně by mohli po zkušenosti dvouletého squatu vypadat třeba Tata Bojs nebo Bruno Ferrari. Nehrají si na přímočaré vykladače jediného správného života, nebojí se věci kolem sebe pojmenovat hrubě a vyhýbají se zbytečným metaforám. Éterem se vznáší řada vulgárních spojení, které nepůsobí křečovitě, ale Sportu přinášejí body navíc.

Úvod patří agitce Manifesto s textem Adama Nenadála z Gnu. „My jsme sekta pro žebráky, my jsme Sporto, kdo jsi ty?“ Největší hitovkou je následující Revo, kde si na kytaru zaúčinkoval také Lukáš Novotný z Bratrů Orffů. „Často si říkám, v týhle zkurvený době, zůstaň nad věcí, udržuj oheň v sobě... je snadný splynout a rozpustit se v davu... kapesní revoluce, neztrácej ideály...“ S V jako vendetou jsem „pro dealery ze Synkáče jen gádžo motherfucker, pro báby z baráku jsem smrad, co se mu nechce makat a soused z pátýho ví, že drinky jsou zadarmo jen pro ty dvojrozměrný.“

Výpovědí o začarovaném kruhu domácího násilí je skladba Dva zuby. Tady by pravděpodobně nepomohl ani kovboj z uhlazené Volám tě kovboji. „Jak mám jít do války, a nejít přitom na popravu?“ Nikoho vhodného pravděpodobně nenajdete ani na internetu, kde slovy CDRW čeká „spousta kokotů“ a kterou výtečně oživuje raper Eurodel z PIO Squad. Chlápci mají těžkosti s nevirtuálním namlouváním a další z hostů, Lyrik z Modrých Hor, skvěle rapuje v Pandemia Sympatico.

Osvětovou výzvou ke skoncování s nekonstruktivním elitářstvím může být song Tohle neni moje scéna. „Tohle mě nezajímá, já mezi svejma jsem jen doma... koukejte vstávat magoři, pro vaše modrý oči svět se nevotočí...“ Jinudy se Sporto vydávají v Cílkovi: „Počítám s tebou každou vteřinu, těším se na cestu a vnímám krajinu, jsem vidlák, co kope za vesnici, znám svý kořeny, vím kam patřím...“ Důležité je vzdorovat Temným silám, třeba i „před vilou Dana Hůlky, dřív než den rozdělí svět na dvě půlky“...

I kdyby byla hudební revoluce More jen malá, kapesní, je větším hrdinstvím než si většina kapel umí představit. A to nejen z toho důvodu, že vychází pouze na vinylu a kapela ji nabízí ke stažení zdarma. Tento psycho-sociální pop prostě vnímám jako potřebné překvapení letošního roku. Tak „koukejte vstávat, magoři“...

80 %

navštivte a stáhněte si:
www.temnysily.cz