Kolowrat – Slnko je vo veži
9 skladeb, Slnko records

Před třemi roky jsem měl s debutem košických Kolowrat menší problém. Jejich deska Vrány sa vracajú se mi dostala na stůl jen chvíli po výborném dvojspřeží CDček Na mojej ulici a Sloboda od Slnko souputníků Živé kvety. Špinavý rock a silný důraz na naléhavou textovou výpověď zněl v mých uších v krátké době podobně jako revoluční písničkaření Piussi a spol.

Druhá deska šestice Kolowrat Slnko je vo veži vychází po třech letech mlčení a hned zkraje musím poznamenat, že překonává oficiální debut ve všech ohledech. Textově, silou jednotlivých kompozic i aranžérskou barevností a vyspělostí. Vezmeme to hezky po pořádku:

Texty: Pokud jsem srovnával lyrickou výplň Kolowrat s Živými kvety, tak bych měl dodat důležité podrobnosti. Zatímco frontmanka Kvetú Piussi do písniček bolestně překlápí sebe samu ve velmi osobní rovině, Rasťo Rusnák, téměř výhradní autor repertoáru Kolowrat, kteří letos slaví deset let fungování, pozoruje každodenní cvrkot s trochu větších odstupem a básnickou nadsázkou. Možná i díky podobné barvě hlasu si mi dere v nejabstraktnějších okamžicích na mysl přirovnání k Mírovi Wankovi a jeho Už jsme doma. Kolowrat jsou, na rozdíl od Kvetú a konec konců i od Už jsme doma, jak v muzice, tak i v textech více civilní a pro mě osobně pocitově bližší.

Písničky: Debut Vrany sa vracajú shrnul do kupy to nejzajímavější ze všech čtyř demáčů, které kapela za prvních šest let vyplodila. Vylouply se z nich dva hity Nedeĺa a Srdcom jako lesom, ale zbytek mi trochu prošuměl sluchovody. Stůl po poslechu nové desky byl po letech vyčištěn a Rasťo a spol. na novince předkládá devítku kompozic, které jasně navazují na linii vytyčenou debutem. Možná skrze kratší stopáž se mi z CD Slnko je vo veži vylouplo hned více silných kousků jako titulní kompozice, skladby Nové srdce, Tak si sa stratil, ale i pomalejší Já a slečna TS. V rychlejších momentech znovu přichází, stejně jako i debutu, reminiscence ke starým dobrým rozvrzaným a zemitým Buffalo Tom, v jemnějších odstínech zase bývalý odlehčený projekt Brada Strattona Snake Eaters. V obou případech jde o muziku, u které neřešíte, jak velká porce stylizace v jejich nahrávkách je. Stejně tak u Kolowrat je vše evidentně prožito na sto procent, což dává každé kapele velký počet plusových bodů k dobru.

Aranže: Z kapely se na rozdíl od první desky vytratily nadobro housle, došlo k výměně na pozici bubeníka a kytarová vozba zhoustla i novice Róberta Rimského. Navíc kapela se nespolehla pouze na svůj um, ale desku odjela natočit do pražského studia JÁMOR, kde se producentské taktovky chopil Ondřej Ježek. A byla to víc než dobrá volba. Tomu se podařilo promíchat typické kolowratí chutě (rock plus akordeon) s drobnými přihrávkami, které jistí skupině záda a vybarvují celkový obraz šestice dalšími průsvitnými barvami. Ty sice jednotlivě působí nezajímavě, ale dohromady skrádají vkusný, variabilní a ve výsledku se silný a překvapivě průrazný materiál.

Slnko je vo veži je deskou, která na posluchače nehází výrazná prasátka svých svítivých barev. Je jako zaprášený diamant, pro který je potřeba si dojít (a vědět kam), pootočit ho do správného úhlu a pak teprve vydá svědectví o své výjimečnosti. Přesně taková je novinka skupiny Kolowrat. Nepropásněte jejich brzké koncerty v Klatovech (22.5., Café Jednorožec), v Praze (23.5., 007) nebo na letním festivalu Boskovice v polovině července.

90 %

navštivte:
www.kolowrat.sk

poslechněte si:
www.kolowrat.sk/index2.html

Pavel Zelinka – Radio Wave