Kvety nikotínu asi nepopřou, že mezi jejich oblíbence patří Nick Cave. Stejně jako Depeche Mode, jejichž riff z Personal Jesus kapela (možná nechtěně) ve dvou skladbách (Vlas a Telefón) cituje, resp. jemně parafrázuje. Tahle jména přinášejí inspirace, které z Kvetů nikotínu nedělají plagiátory, ale vnitřně je obohacují a posouvají. To, že převážná část alba disponuje klidnějšími tempy, vlastně vůbec nevadí, jelikož i v těch pomalých kusech mají Kvety nikotínu investován nezanedbatelný kus energie a charisma. Ustojí dokonce i více než devítiminutovou Tvár za sklom. Opět se potvrzuje, že skupiny, jež hrají pomalou hudbu, musí, aby nenudily, o to víc dokazovat, že jsou dobrými skladateli a instrumentalisty. Rychlou tříakordovku svede kdejaký nýmand.

Stejně tak jako na předchozím albu Hnusné básne však kapela přece jen neopomene přidat pár přímočařejších kusů (Ani jeden sen, Telefón), které rozvíří hladinu desky. I na Lesostepi si skupina dává záležet na propracovaných aranžmá, které kontrastují s jednoduchým a zároveň vkusným obalem. À propos, právě obal představuje jistou paralelu hudby. Pokud se zadíváte na obálku desky pozorně, zjistíte, že poletující ptáci nad zasněženou krajinkou vytváří v druhém plánu kontury dvou obličejů. Stejně tak v písních Kvetov nikotínu můžete nalézt více poloh. Ať už šansoniérské erotické dusno, hravou psychedelii, jíž na Slovensku prošlapali v šedesátých letech cestičku Prúdy či již zmiňované caveovské reminiscence.

Zpěvák Ondrej Bagin nepostrádá charisma a vůbec nevadí, že mu to intonačně občas ujede. Tohle jsou ty malé (a milé) nepřesnosti, které z rockové hudby dělají přirozenou a uvěřitelnou záležitost a ne marketingově dokonale vypilovaný, leč jako psí čumák studený výrobek.

Stejně jako u předešlé desky mohu současnou tvorbu slovenské kapely vřele doporučit. Kvety nikotínu mimochodem opět pověsili album ke stažení zdarma na svých stránkách. Lesostepi potvrdily přetrvávající renomé a kvalitu kapely, která by si zasloužila minimálně stejně vřelé přijetí jako jejich známější bratislavští kolegové Živé kvety. Totožné procentuální hodnocení aktuálního alba jako předešlých Hnusných básní vypadá na první pohled jako alibismus, ale popravdě řečeno si jen netroufám hodnotit, která z obou nahrávek je lepší. Obě jsou totiž skvělé. Teď už zbývá jen zkonfrontovat pozitivní pocit ze studiových nahrávek s koncertním provedením.

85 %

navštivte:
www.kvetynikotinu.com

poslechněte si:
www.myspace.com/kvetynikotinu