Vladimír Hirsch patří v současnosti mezi nejfrekventovanější jména na poli evropské postindustriální scény. Díky italskému labelu Ars Benevola Mater se k posluchači postupně dostává podstatná část bohaté Hirschovy sólové tvorby. Jednotlivé kompaktní disky kompletu vycházejí v relativně dlouhých a nepravidelných edičních intervalech – dnes se však podíváme hned na dvě alba najednou. Zatímco první z nich, Exorcisms, natočené v roce 2006, je opět tematickou prací, zpracovávající pro autora stěžejní koncept souboje dobra se zlem, o dva roky starší nahrávka Nonterra (jež je jako jediné album výhradní součástí sedmidílného CD-boxu sebraného Hirschova díla a nelze jej zakoupit samostatně) směřuje k přímočařejší skladební látce a evokuje spíše starší, rockově-industriální počátky seskupení Skrol.


Vladimír Hirsch – Exorcisms
9 skladeb / 67:14, Ars Benevola Mater

Album Exorcisms s podtitulem Opus 61/II natočil Hirsch za podpory Českého integrovaného souboru a chóru jako vysoce monolitické dílo s cílem ještě více prohloubit členitost a neuchopitelnost svého vlastního konceptu integrované hudby. Slyšíme zde tak na jedné straně opět vyvážený poměr symfonických pasáží a industriálních zvuků, na straně druhé je album pro svůj bolestný ráz dosud jednou z Hirschových nejnáročnějších posluchačských záležitostí.

Úvodní signifikantní zařazení těžkého hororového motivu (Confiteor) se postupně metamorfuje ve skutečný zvukový souboj jednotlivých partů (Paligenesis), a v tomto duchu se kromě několika vstřícnějších pasáží (piano v Ecce Crux, táhlé dark-ambientní plochy v Synaestheseum) album nese až do samotného závěru s dominantou mohutných martiálních úderů. Podmanivosti nahrávce přidávají tentokrát nejen charakteristické ženské vokály, ale i výraznější zařazení samplovaných recitativů.

85 %


Vladimír Hirsch – Nonterra
11 skladeb / 49:19, Ars Benevola Mater

O dva roky starší symfonie, nazvaná Nonterra, s podtitulem Opus 73 je naopak dosud zřejmě nejpřímočařejší sólovou Hirschovou prací. Přestože začíná také poměrně neprostupně, a v úvodní Ante Lucem si Hirsch skutečně jakoby jen pohrává s barvou zvuku, převážná většina alba je tvořena silně rytmizovanými útvary, opět velmi výrazně martiálního charakteru.

Jakoby autor tentokrát odložil svůj koncept souboje duchovního a materiálního světa, a vrátil se k industriálněji pojatým archetypům, evokujícím rané nahrávky tria Skrol, jež vedle Hirsche tvořil i současný producent jeho nahrávek Tom Saivon a mezzosopranistka Martina Sanollová, která svým hlasovým fondem podpořila i obě zmiňovaná alba.

Ač relativně rozdílně pojatá alba, obě jen potvrzují vysokou úroveň a konsistenci tvorby Vladimíra Hirsche. K završení celé série zbývá vydat již jen dvě alba - Les Scènes Ardentes a Contemplatio Per Nexus.

80 %

navštivte:
vladimirhirsch.com