Stinking Lizaveta je postava ze slavné novely Fjodora Michajloviče Dostojevského Zločin a trest a zároveň filadelfské trio složené z bratrů Yannise Papadopoulose (kytara), Alexise Papadopoulose (elektrický kontrabas) a bubenice Cheshire Agusty, jež vládne ničivým a zároveň hravě jazzovým úderem. První album ...Hopelessness and Shame (1996 Compulsiv) nahrával s kapelou slovutný Steve Albini, jenž ji později jako spolu-kurátor All Tomorrow's Parties nominoval v roce 2006 na tento renomovaný festival. Třetí album s lakonickým názvem III (2001) jim vydal Joe Lally (Fugazi) na svém labelu Tolotta Records, kde si po jistý čas ukájel metalové choutky. Potud doporučení stran slavnějších kolegů. Dále ať již hovoří sama hudba, resp. můj subjektivní názor na ni.

Stinkin Lizaveta je hudbou na pomezí. V jednu chvíli vás trio burácivými riffy přesvědčuje o svém ryzím metalovém rodokmenu, aby vzápětí vše zkomplikovalo pro žánr nečekanými postupy. Netrvá dlouho, aby posluchač pochopil, že Stinking Lizaveta jsou na jiném levelu, než v zásadě přímočaří stoner kolegáčci s jejich nesmrtelnou obsesí pro Black Sabbath. Deset skladeb vám pořádně zamotá hlavu svou rozmanitostí, kterou ovšem trojice drží pevně pohromadě, jako síťka parmskou šunku.

Bylo by dobré zmínit, že Sacrifice and Bliss je ryze instrumentální album. A tady si dovolím uvést možná trochu nepatřičnou paralelu s postrockovými kolegy, z nichž mnozí rovněž ignorují vokály. Instrumentální postrock je ovšem postaven na pozvolné gradaci sáhodlouhých songů a leckdy může i ukrutně nudit. To Sacrifice and Bliss je tak nadité nápady, že vám vůbec nepřijde, že se tu nezpívá. Charakteristická mnohovrstevnatost, pohrávání si s náladami a časté změny tempa nedovolí posluchači pocítit nudu. A platí to i v případě pomalejších písní, které mají daleko uslzeným cajdákům, jimiž nás zahlcovali v osmdesátých letech zástupy naondulovaných heavy metalových kapel, pro něž byla přítomnost minimálně jednoho „ploužáku“ povinností. Kupříkladu moje favoritní When I love you patří mezi to vůbec nejpůsobivější na albu. Současně s tím kapela servíruje těžkotonážní tracky s odsekávanými riffy, které by u jiných mohly působit jako klišé, avšak u Stinking Lizaveta tomu tak z nějakého pro mě ne úplně pochopitelného důvodu není.

Stinking Lizaveta se v Česku zastavili minulý rok v roli předskokanů žánrově spřízněných stoner metalových Weedeater. Tentokrát (30. března na Sedmičce v Praze a den na to v Brně v Yachtu) Stinking Lizaveta dělají partnery neméně hutní End Of Level Boss z labelu Exile on Mainstream Records.

80 %

navštivte:
www.stinkinglizaveta.com

poslechněte si:
www.myspace.com/stinkinglizaveta