Jméno Lars Hollmer je neodmyslitelně spjato s legendární švédskou alternativní formací Samla Mammas Manna. Kapela patřila k zakládajícím členům hnutí Rock in Opposition a ve své hudbě transformovala vlivy lidové hudby, progresivního rocku a jazzu. Hollmer byl ve skupině ústřední postavou, a tak není divu, že po jejím rozpadu se dokázal zdárně etablovat i do pozice sólového tvůrce, jenž do začátku loňského roku natočil jedenáct vlastních alb a vedle toho stačil realizovat nespočet dalších hudebních projektů.

Právě spolupráce s jinými, podobně orientovanými hudebníky, hrála od přelomu milénia dominantní úlohu v Hollmerově tvůrčím procesu. Přestože jej jeho rozsáhlé aktivity (akordeonová superskupina Accordion Tribe, spolupráce s kapelami jako Miriodor, Sola či Fanfare Pourpour) i vleklé soukromé problémy značně vyčerpávaly, dokázal si ve svém domácím studiu vždy nalézt dostatek času i pro komponování vlastní, intimněji pojaté tvorby.

Právě domácí nahrávky z rozmezí let 2001 až 2007 se staly základem pro jeho poslední sólové album Viandra, jehož název je odvozeninou ze švédských slov „vi“ (= we) a „andra“ (= others). Podobně jako jeho tvorba z 80. a 90. let, vrcholící alby Andetag a Utsikter, je kolekcí subtilních, výrazně melodických skladbiček, zdárně dokumentujících Hollmerovu přirozenou fúzi lidových melodií a alternativního rocku se stále výraznějšími přesahy do světa vážné hudby. Jak sám Hollmer ke vzniku tohoto alba podotkl, je Viandra především jeho intimní reflexí období, ve kterém se postupně rodilo, se všemi frustracemi, smutkem i šťastnými okamžiky, provázejícími autorův osobní život.

Toto vše se jednoznačně odráží jak do hudební náplně alba, jež je kolekcí šestnácti sensitivních instrumentálních skladeb s výrazným střídáním temp a nálad (od komorních melancholických motivů po svižné a rozpustilé melodie, od střídmých sólových tónů akordeonu, přes symfonické pasáže až po hutný a komplexní sound), tak i do krásně vyvedeného obalu, na kterém vidíme koláže s fotografiemi z Hollmerových cest prokládanými snímky ze studia Chickenhouse, umístěného přímo v jeho vlastním, striktně rustikálně řešeném domě.

Autor na albu využil celého svého rozsáhlého instrumentaria, přizval však i pár hostů, z nichž nejznámějším je jeho dlouholetý spolupracovník Michel Berckmans z Univers Zero. A přestože se na něm nedočkáme žádných výraznějších stylových ani kompozičních překvapení, určitě patří k tomu nejlepšímu, co za svou bohatou hudební kariéru natočil. Bohužel, je nahrávkou definitivně poslední, Lars Hollmer totiž 25. prosince 2008 ve věku 60 let prohrál svůj dlouhý souboj s rakovinou.

85 %

navštivte:
www.amigo.se/krax