Na debutu Sky Above The Wires se emo-rockové trio Animé teprve rozkoukávalo, už tehdy ovšem hýřilo chytlavými nápady, nelíčenou živočišností a energií. Hráčské eskamotérství druhého alba Cuts pak výraz kapely, byť za cenu jistého zploštění, posunulo opět dál. Deska nabízela řadu silných momentů, vyčištěný zvuk, odkazy na pestrá žánrová východiska a několik neprvoplánových hitů, ve srovnání s prvotinou však vyzněla příliš synteticky.

Novinka Animé mísí oba přístupy. Kapele se na ní pod dohledem producenta Marka Kopeckého podařilo výtečně propojit původní živočišnou energii a brilantní muzikantství. Aktuální skladby vyvolávají mravenčení, jsou zralejší, pestřejší a dojemnější. Začínající nápěv a kytarové riffy v úvodní One Last Time plynule navazují na předchozí tvorbu, ale karty míchá hned následující rádiová hitovka Never Come True, která zní v refrénu bezmála jako Support Lesbiens. Bicí i nápady jsou přímočaré a chytlavé, ale přitom velmi chytré. Inspiraci Animé přiznávají, například v mogwaiovské Shine, ve výsledku ale zůstávají různorodí a uvěřitelní.

Kapela je ve vrcholné formě: velmi ambiciózní, spontánní a posluchačsky vstřícná, aniž by se snažila zavděčit všem. Pěvecky uzrál také frontman Jiří Kučerovský, který dokazuje, že spontaneita, nasazení a práce s barvou hlasu je mnohem důležitější než široký rejstřík. Jen těžko se pak neoddávat hédonickému opojení při variacích na Anathemu v Pintzrade, artrockovým kudrlinkám v Eels & Oysters nebo dojetí v baladické Crying In Public. Natožpak když v Don't Look Dawn si kapela vystačí pouze s „obyčejnou“ suverenitou, lehkým kytarovým perem a základním rytmem. Great Expectation, do třetice a ze všeho nejlíp!

80 %

navštivte a poslechněte si:
www.myspace.com/animetheband