Novinky

O´Death - Broken Hymns, Limbs and Skin

O´Death O´Death - Broken Hymns, Limbs and Skin
14 skladeb / 39:01, City Slang / distribuce v ČR Starcastic

Když jsem poslouchal druhé album newyorského kvintetu O'Death, hodně jsem litoval, že jsem si jej vůbec pustil. Nikoli proto, že by hudba byla tak špatná, nýbrž jsem si pod návalem energie, co se z desky line, hodně vyčítal promeškání jejich červencového koncertu na strahovské Sedmičce.

O'Death matou místem bydliště. V době, kdy se z New Yorku valí skupiny, jež hudební kritika častuje přívlastky, co mnohokrát obsahují předponu avant-, O'Death kráčí proti času. Zhusta se inspirují tradičním americkým folkem a country, které koření koňskou dávkou punkové přímočarosti, takže výsledek není rozhodně tichý. Pravda, trojice kytara-basa-bicí obohacená o banjo a housle nezní kdovíjak originálně, hudbou O'Death rezonují v klidnějších pasážích waitsovské ozvěny, v těch rychlejších místy až nápadně dávají vzpomenout třeba na The Pogues nebo Gogol Bordello.

Za uši nejvíce chytá (v dobrém i špatném) hlas frontmana Grega Jamieho. Zatímco na předchozím albu Head Home se zdálo, že ve skupině zpívá vrásčitý stařík s jedním zubem v ústech a lahví whisky v ruce, což bylo,alespoň pro mě, místy k nevydržení, na nové desce působí Jamie mnohem přijatelněji. Nyní by se dal zařadit mezi spoustu vyšinutých hlasů, které na světlo boží vynesla vlna ťáplého folku. Naštěstí se O'Death od všech citlivých chlapců a dívek, co mají své něžné duše porostlé plnovousem, odlišují říznou muzikou, ze které čpí pot a zaschlá krev. O'Death hrají správně od podlahy a mají dar dovést skoro každý svůj song, včetně i těch pomalejších, do dadaisticky krkolomných finále, ve kterých se navzájem přeřvávají zběsilé bicí s houslemi a oběma poštěkávajícími vokalisty.

Bohužel se po několika posleších vyskytne velká potíž tohoto alba, kterou je repetitivnost a až příliš velká zaměnitelnost mezi jednotlivými písněmi. O'Death postupují (zjednodušeně řečeno) podle dvou mustrů – rychlý song nebo ze začátku pomalý, nakonec rychlý song. Zkrátka jsou ty písničky na jedno brdo (vlastně na dvě) a po čase z nich zbyde jen esence energie, nespoutanosti a radosti z hraní, což někomu může a jinému nemusí stačit.

A vypadá to, že Ježíšek letos nezapomněl ani na ty hudbymilovné. O'Death totiž znovu vystoupí v klubu 007, a sice 5. března. A ač mám k albu výhrady, nerad bych tam chyběl, protože (i když je to nepěkné klišé): tihle chlapíci se prostě narodili pro živé hraní!

65 %

navštivte:
www.odeath.net

poslechněte si:
www.myspace.com/odeath