Novinky

Jiří Schmitzer – Sbírka kiksů - (živě z Balbínky)

Schmitzer Jiří Schmitzer – Sbírka kiksů - (živě z Balbínky)
24 skladeb / 56:28, Columbia/ Sony BMG

„Doporučuju vám spíš pít než poslouchat“
(zpěvák k publiku)

Vlastnit nahrávky zpívajícího herce Jiřího Schmitzera bývalo kdysi něco. Ale to samé se dá napsat o většině předrevolučních českých písničkářů, a třeba Karel Plíhal je podobný introvert jako on, dokonce s příbuzným smyslem pro humor. Holomócký Karel sem tam v písničkách něco vykecá na svoje (i cizí) ženský i na sebe, Schmitzer dělá to samé a pak ho ještě trumfne písněmi ze svých nejstarších. Třeba tou, v níž – jako odvetu za útrapy dětství „a pro zábavu“ – „zmlátil dědka až do mdloby“. Nebo song Tuhle jsem přišel k mámě, kde vyčítá svému otci (Jiřímu Sovákovi, kdyby někdo nevěděl), že ten mu vyčítá jaký je – a on je vlastně po něm. Uff, nezamotal jsem se do toho moc?

Pro výčet rolí „mladýho Sováka“ si klikněte třeba na www.csfd.cz, jednu ale zmíním. A vysvětlím proč. Když jsem ho viděl v Hřebejkově Krásce v nesnázích v roli otčíma hrdinky (Aňa Geislerová), chlápka protivného, zbabělého, lakomého a slizkého, volba byla jednoznačná: „Chcípni, bastarde!“ Po návratu z kina jsem si zkusil vylepšit náladu písničkami Jirky Schmitzera, ona trocha masochismu občas neuškodí. „A...?“ Jasně, fungovalo to.

Nejspíš jen fanoušci páně Schmitzera – plus návštěvníci divadla Ypsilonka – si vzpomenou na jeho koncerty v 80. letech minulého století. Milovali jsem od tohoto folkového „poplety“ hity V ruce sekeru maje, Hana, Když se zeptáš slepého, Loutka, Bomba, Zíma, Malířem stává se... Ty všechny – plus dalších dvacet – má na prvním oficiálním albu Recitál (až) z listopadu 1996. To CD je i dnes, v čase netu a em pé trojek, těžko sehnatelná rarita. Moc ale nemá smysl počítat, v kolika písních se „kryje“ se Schmitzerovou novinkou, nahranou živě 15. května 2008 v pražské Balbínově poetické hospůdce. Za zmínku však stojí, že už jeho debut byl koncert.

Od Recitálu se ovšem CD, sebemrskačsky nazvané „Sbírka kiksů“, liší tím, že na něm Jiří víc písniček nedohraje a zvojtí. Přiznává, že album natáčí, protože po něm firma chtěla desku... a dalších dvacet rozdílů už si najděte sami.

Folkař Jiří Schmitzer, který si vystačí jen s doprovodem vlastní dvanáctistrunky, má víc písničkových tváří. Umí být neskonale něžný (Slyšet je za šera) i ironický (Rodina), dokáže své chyby a kiksy využít ve svůj prospěch (přebrebty zdaleka ne jen v písničce Jde za mnou vrásek pár), jízlivosti se nebrání. Cizí mu není přírodní lyrika (Malířem stává se), vymýšlí slušné melodie (Víla) a neslušné rýmy (Japonec). Dokáže – podoben Cimrmanově dědu Kolodějovi – ukázat zuby (pijácky „práskačské“ Choboty) i ramena (na CD nenalezena). Je moderní (párvteřinový „beatbox“ v úvodní Kaluži) a na kytaru i hubu vystřihne i rokenrol (jeho klasika Hana). Zde cítím inspiraci českým bardem undergroudového folku Charlie Soukupem (odvaz Leningrad z alba Generace), ale Bůh suď. Přesto – Jiřího písně jsou jednoduše geniálně i geniálně jednoduché.

S každým dalším poslechem na CD najdete nový vtípek či pozornosti hodný detail. Dozvíte se tak i o samotném zpěvákovi něco, po čem by – v případě (každého) jiného českého herce – skočil bulvár. Pro tento druh „literatury“ by ale mohl být Mr. Schmitzer soustem asi jen v případě, že by se někde notně opil, ztropil skandál či náhle umřel. To první se mu dostalo do mnoha písní, o druhém nic nevím – a ani nechci. K tomu třetímu stručně sám říká: „Nepředbíhejme!“ Já na to „Předbíhejme“, ale pouze na koncertě Jiřího Schmizera. Zažít ho z první řady je totiž lepší, seženete-li tedy vůbec na tu show lupeny. A když ne, ještě pořád je tu novotou vonící album Sbírka kiksů.

Resumé? Ty písničky jen tak neomrzí, o povídání mezi nimi už si tak jistý nejsem. Poprvé pobaví, podruhé se dají poslouchat s někým – a sledovat jeho reakce. Potřetí ale už spíš začnete vymýšlet, jak si CD poslechnout bez průpovídek. Bohužel, právě v jejich případě – u slov která zachycují kouzlo okamžiku – by neškodilo poslechnout rčení „Méně je někdy více“. I když tak možná jen – věren své profesi – i na písničkové desce Jiří víc baví než zpívá...

75 %