Novinky

Dáša Vokatá - Bojovníci snů

Dáša Vokatá Dáša Vokatá - Bojovníci snů
14 skladeb / 51:26, Guerilla Records

Dáša Vokatá stála a nejspíš i vždy bude stát mimo hlavní proud folkových písničkářů. Její tvář mezi ty protěžované nikdy patřit nebude, její písně si najdou omezené množství věrných. Věřím ale, že komerční ohodnocení svých aktivit rozhodně nestaví na první místo. Jsou lidé, kteří zkrátka hrát a zpívat ke svému životu potřebují, a to bez ohledu na míru ovací, jakou sklízejí. Dáša Vokatá je bezesporu jednou z nich.

Netvrdím, že jsem se z jejího teprve třetího alba za její dlouhou „kariéru“ posadil na zadek. Znám spoustu hudebně inovativnějších záležitostí čerpající z akustického písničkářství. Nečekám, že Dáša Vokatá bude po vzoru postarší anglická písničkářky Vashti Bunyan celá říčná po spolupráci s elektroniky a experimentátory. Tohle se tu moc nenosí. Na předchozím eponymním albu z roku 2000 si ostatně spolupráci s jinými hudebníky vyzkoušela a podle všeho jí tahle poloha nesedla.

Na Bojovnících snů se vrátila k prověřenému modelu „já, moje kytara a vlastní písničky“. V téhle poloze, bez aranžérských kejklí se cítí nejlíp. Kytara v jejích rukou má své limity, nestaví se na odiv, slouží základní beglajtovou prací zpěvným melodiím a především textům. Právě texty, které Dáša Vokatá sděluje příjemně sytým civilním hlasem, jsou nejdůležitější součástí alba. Potvrzují výlučnost a zároveň i jakousi vyděděnost na tuzemské hudební scéně. Texty plné přírodní a milostné lyriky, víry i odkazů na přátele z undergroundu a exilu. Mnohé z nich čerpají z folklórního dědictví, některé jsou natolik osobní, že se jejich zdánlivou naivitu neodvažuji kritizovat.

Jako by Dáša Vokatá ani nepatřila do této překotné a agresivní doby. Na tuzemské scéně působí jako jakýsi ženský protějšek Dona Quijota. Přesto, zkuste se zastavit, vykašlat se na trendy a módní styly a poslechnout si jednu upřímnou a sympaticky anachronickou desku, jež má ale potenciál něco podstatného vyslovit.

65 %

P.S. Osobně mě ale stejně nejvíc baví klipová stopa, která z větší části dokumentuje Dášu Vokatou před dvaceti lety. Výjimkou je aktuální lyrická poklona Vysočině v níž se mihne i guru českého undergroundu Ivan „Magor“ Jirous. Oproti současnosti má Dáša Vokatá na archivních snímcích z konce osmdesátých let celkem logicky více energie a její hlas nezapře vlivy gospelu a blues. Vedle ní si z amatérských záběrů připomenete Karla Kryla, Svatopluka Karáska nebo Charlieho Soukupa.

navštivte:
bandzone.cz/dasavokata