Vždy při vyslovení jména chomutovské skupiny Plus naši (celý název zní Travní Orchestr Města Chomutov Plus naši) mi, ani nevím proč, automaticky vytanul na mysli obraz českého undergroundu. Tu kapelu jsem znal, když nepočítám její skromný dvouskladbový příspěvek na kompilačním albu ZNC uvádí své hosty na vlnách rádia Bla - Bla plus (Avik, 1992), spíše jen jako pojem. Nyní, když poslouchám výběr z více než padesáti písní, které měli Plus naši v repertoáru, zjišťuji, že vše je, resp. bylo trochu jinak.

Kdybych měl chomutovské v krátkosti charakterizovat, označil bych je za bigbítovou kapelu. Jakkoli mám tento vágní termín pramálo v oblibě, tady to sedí, jako zadek na hrnci. Undergroundový duch se skrývá spíše ve svobodomyslných textech, jež ovšem mají daleko k protest songům či kritice poměrů. Středobodem témat je hospoda a jak název i fotky v bookletu napovídají i další ingredience, které si s jistými subkulturami tradičně spojujeme. Popravdě řečeno, najde se řada momentů, kdy se jeden musí pousmát nad klišé, které texty „o veselém životě hospodském“ doprovázejí. Leč omluvou budiž upřímnost, s níž jsou posluchačům „textová poselství“ předkládána. Co je funkční na koncertech a mejdanech, nemusí nutně fungovat zakonzervované. Ostatně, jak se dočtete v bookletu: „Plus naši žili vždy spíše okamžikem a momentální pohodou“.

Proto je taky více než polovina tracků záznamem koncertů. Plusem pro „Naše“ je fakt, že se podařilo jak studiové, tak koncertní nahrávky remasterovat do velmi slušné zvukové podoby. Výjimkou je poslední dvojice písní, nahraná v Dobroměřicích u Loun v roce 2003, jejíž nedobrá zvuková kvalita, ubrala kapele na energii a osobně se mi zdá, že ani změna na bubenickém postu kapele příliš neprospěla.

Studiová aranžmá se od těch koncertních příliš neliší, což jen potvrzuje naťuknuté, že chomutovští si zakládali především na živých vystoupeních. Léta fungující kapela, jejíž tříčlenné jádro se neměnilo (až na samém závěru existence byl bubeník Luboš Zajak vystřídán Vítkem Homolou), byla slušně sehraná. Svižná rocková hudba s řadou chytlavých momentů nabízí přesahy do blues, hardrocku, zaregistrujete náznaky punkrocku, ale i funku. Jak v bookletu trefně poznamenává vydavatel, nešlo tu o hudební ekvilibristiku ani nudnou alternativu za každou cenu, ale o přímočarou muziku v marihuanovém oblaku, a to je myslím velmi výstižné.

60 %