Novinky

Sestry Steinovy – Měsíček svítí

Sestry Steinovy Sestry Steinovy – Měsíček svítí
26 + 1 skladba / 40:00, Indies MG Records

Zprznit lidovou písničku ryčností, estrádností či rádoby tanečními rytmy není umění. Příkladů netřeba, ti, co by se teď měli chytit za nos, sami vědí. Leč takových, kteří to s lidovkami umí – byť se jim běžně nevěnují – je pomálu. Bittová, Molavcová, Redl, Ploczek, Ulrychovi, Spirituál Kvintet,Kočko, pár jazzmanů... a teď i Sestry Steinovy. Sestry rodné, mající dnes v občankách jména Lucie Steinhauserová (zpěv, klávesy, kytara) a Karolina Kamberská (zpěv, PC, kytara).

U desky lidovek hrozí, že interpreti sklouznou do trivialit ve snaze o úpravu písní do poloh, které by zvládly i děti. I s tím se Sestry Steinovy vypořádaly originálně třeba v kratičké Anča spí, jejíž 11 sekund desku uzavírá. Takový dvojhlas, milý a nápaditý, by snad zvládly kantorky z hudebky, marný boj by ale byl učit je dítka. Škoda jen, že Anče podobných není na albu více.

Beatbox k hip hopu patří, vynikne však i jako součást sborového či sólo zpěvu. U lidovek, soudím, supluje basu či famfrnoch. Sestry nejsou první, kdo s tím přišel, ale nevadí. Díky b-boxu tu získala na půvabu i rytmu píseň Na tom bošileckém mostku. A zpívají-li v ní, že se dvě dívky shodily z mostku, může rytmus per huba evokovat i postrkování a „boxování“ těch slečen.

Něha a pokora (Ej lásko lásko), nálada pepíkovsko-hašlerovské Prahy (Široký, hluboký), elektronicky-alternativní zlověstnost (Talinskej rybník), klídek (Koulelo se koulelo), příjemný jazzík (Dobrů noc), trubka která hladí (Černé oči jděte spát)... Sestry zde ale neřeší, zpívají-li mužský či ženský part (Měsíček svítí, já musím jíti, za pannou...), tu z písničky zůstane torzo (Kalamajka) – a zbytek už najdeme v knížce Měsíček svítí, právě vyd(áv)ané nakladatelstvím Baobab.

Obrázky vyzdobila disk i knížku Tereza Říčanová, která: a) na desce také zpívá b) nechala zapět na albu i své dítka c) má zajímavé, naivně poetické vidění světa... Je ještě třeba připomenout, že CD vychází jako digipack a jeho booklet je malá samostatná knížka. Autoři toho dosáhli jednoduše – nejsou v ní informace o nahrávce, jen slova písniček a obrázky, pěkně vystihující jejich atmosféru. Je věru radost držet v ruce (a poslouchat) desku, s níž si někdo pohrál, nad níž přemýšlel a dotáhl ji svým způsobem k dokonalosti. Ale i výhradu mám. Font, jímž je vyveden název alba, měl být zvolen lépe. Dá se zde totiž snadno zaměnit „v“ za „u“. Ačkoli ani „Měsíček suítí“ by neznělo špatně. Trocha nářečí...

Polehounku s klavírem zpívají sestry O hřebíčku zahradnický, jen perkuse doprovází Čiže sú to koně, na začátku teskně a na konci dychtivě zní dívčí hlasy v Nezacházej slunce: 2 minuty a 23 vteřin z ní dělají druhou nejdelší píseň alba. A schválně – jakými zvuky byste doprovodili klasiku Pásli obce Valaši? Ne skutečné, ale stejně v ní zní vzdálené vlčí vytí. Ano, i tak se lze přiblížit času vzniku písničky a vystihnout pocity dávných obyvatel Beskyd.

Nemáte-li rádi obkročák či kalamajku, nedoufejte, že si při této desce zatančíte. Ale ani obavy, že taková odlišnost jednotlivých písní – a hudebních nápadů v nich – učiní z alba nesourodou směs 27 skladeb, nejsou na místě. Z desky sálá tichá radost a lehké opojení lidovkami z úst dvou osobitých písničkářek. Dam, které (nejspíš) pěkné lidové písničky zpívaly tak dlouho svým dětem, až se rozhodly z nich udělat album. Časem si ale (asi) ty popěvky začala jejich dítka pobrukovat s nimi, takže si nejspíš řekly: „Proč si je na desku nepřizvat?“ Snad trochu nadšeně a pyšně, ale upřímně – a bez jakékoli kalkulace. Opravdu? Sestřičky si možná dobře spočítaly, že některé ty písničky budou bez hlasů dětí poloviční, že od nich samých tak nevyzní (Žádnej neví, Bude zima bude mráz). Takže: „Mrňata, hybaj do studia! Jak jsme si to zpívali včera doma za pecí...?!“

75 %

navštivte a poslechněte si:
www.sestrysteinovy.cz