„Jsi moje blaho, jsi moje bahno“
(Zázvor)

Jak by asi vypadala sólová deska zpěvačky Marty Svobodové, autorky slov i hudby repertoiru Budoáru staré dámy? Svojské dámy s kytarou, která si jen jeden text alba Dobrou noc, světlo – třetí řadovky BSD – půjčila. Ale žádné výhrady, kdo by se ošklíbal nad verši Jana Skácela?

Underground? Tak 15 % Vtípky? Dalších 5 %, bigbítu 35 %, jazzová rytmika... Taky rošťáctví Ivy Bittové, ždibec jejího patosu, slova k zamyšlení. Housličky v rukou i hlavě Evy Svobodové, kus cikánštiny spíš nevědomě, hodně citu, zadumanost. Skvělá dynamika (Jehly). Hlasové eskamotérství (Situáce). Rozechvění. Zoufalá něha. „Není není kam, není není kam už...“

„Jitrocel léčí, ale kdo léčí jitrocel?“
(Jitrocel)

I trochu (poněkud předčasné) srdeční patologie se tu najde (Nevím, nevím), ale kdo by se v tom pitval? Ve srovnání s příjemným – a překvapivým, ve své době – debutem Na hraní (Indies Records, 2002) snad ubylo u BSD hravosti na úkor mystiky (klipová Hluboko v moři) – to dělá ten zajímavý hlas leaderky kapely. Pointy jsou tu nečekané, žčeba „A když Bůh klečí – kdo potom klečí před Bohem?“ Jak jen to je v tý zábavný TV soutěži? Ptám se dobře, když říkám, že se Dunaj i s Ivou valí Tunelem? Deja vous?!

Pestré album je to třetí, budoáří. Ska chvilku zní skácelovkou Potom, slyším zde ozvěny reggae i hračkářství jablkoní (Říká se o mně). Vyznání „Píšu ostatním, ale myslím jen na tebe“ (Lodička) snad dokazuje, že bez lásky to není ono. Ženský mají BDS hned tři z pěti, víme? Jehly jsou balada, která nevydrží, Situáce se ocitly pod vlivem (folklóru), Ještě jsme se nedohodli čouhají z futrálů kytar tamtéž.

Tíhnou-li Květy víc k folkové avantgardě, řízlé brněnským smellem, berou to BSD jinými hudebními zatáčkami i kanály k podobnému cíli. A kdyby si třeba Martin „Květ“ Kyšperský s Martou Svobodovou některé texty tajně vyměnili dřív, než by se jim na album dostaly – a nepřiznali to – prdlajs by nejspíš kdo poznal. Mají k sobě poetikou blízko, ty dvě svéhlavičky. Joj, ti kdyby si dali duet. Nebo... album? (PS: No vida, skoro bych mohl být prorokem. Téměř současně přišlo do redakce FM album skupiny Furré, na kterém - a v němž - se ti dva po letech opět potkávají v roli spoluhráčů. Víc v chystané recenzi...)

„Jakoby tu někde zbylo místo na lásku,
Jako by tu někdo měřil vítr na vlásku,
Jakoby u Svobodů nedojedli klobásku...“
(Kam zas odlétá)

Takže, pokud jsem to ještě nenapsal – pěkná deska.

75 %

navštivte a poslechněte si:
www.budoar.freemusic.cz