Phil Western i Mark Spybey jsou dobře známá jména všem milovníkům experimentální elektroniky. Kromě toho, že Western působil ve skupinách jako Plateau, Floatpoint, či Kone, a Spybey v legendárních Zoviet France, Spasm či vlastních projektech Dead Voices on Air a Propeller, na sebe oba narazili zhruba před více než deseti lety v kapele Download, založené cEvinem Keyem ze Skinny Puppy v době vrcholící tvůrčí i personální krize jeho domovské skupiny.

Western se Spybeym se v průběhu loňského roku po četných telefonických rozmluvách rozhodli vytvořit společný nový projekt. Vzniklá hesla jako „Hudba je sérií děr čekající na zaplnění“, „Stěny jsou naši nejlepší přátelé, hrajme hudbu pro zdi“ či „Bubeník má vždycky pravdu“ nejenže poodhalovala jejich původní muzikantské zaměstnání, zároveň naznačila jejich jednotící tvůrčí ideu. Na hudební scéně se objevil projekt Beehatch, pojmenovaný podle jedné ze skladeb Download, a díky paralelním nahrávacím pokusům na obou stranách Atlantiku, záhy i debutové eponymní album.

Nejen samotný název, ale i grafické provedení digipaku jakoby signalizovalo neustálý proces či neutuchající chuť k životu (s přihlédnutím k tomu, že Western letos vydal i své sólové album a příští měsíc vyjde již druhé album Beehatch pod názvem Brood). Každopádně takřka hodina hudby, kterou nám oba pánové – stále častějším tvůrčím způsobem elektronických umělců současnosti – připravili, je skutečně přepestrým chodem plným zvukových zvratů, rozličných nálad a žánrových odkazů.

Co však celé album určitě spojuje, je všudypřítomná hravost a lehkost, s jakou oba tvůrci k vytváření svých zvukových „pokusů“ přistoupili. Uslyšíme tak vedle sebe nejen povědomé hučící drones, které jakoby utekly z pozdních alb Zoviet France či jejich aktuální personální reinkarnace Reformed Faction, ale především různorodé rytmy. Ty jsou někdy trochu exotické (odkazy na čínskou lidovou hudbu), jindy stroze technokratické (až směrem k breakbeatům). Beehatch zní chvilku jako computeroví Klimperei, jindy vyvolávají ohlasy starého německého syntezátorového impresionismu typu Cluster. Z neustále se proměňujícího přediva zvuků, nálad a rytmů, nás však Beehatch dokáží překvapit i regulérními písněmi, jež však působí jen jako jakési nostalgické výlety do poloviny osmdesátých let (Wire, Chris & Cosey).

Možná i proto o albu nelze mluvit jako o milníku v tvorbě obou zainteresovaných. Rozhodně nebude snadným soustem ani pro stylové puristy, očekávající homogenní atmosféru, na kterou navykli především u Spybeyho předešlé tvorby. Možná jde však jen o mezistupeň k dotaženějšímu, výše zmiňovanému druhému albu.

65 %

navštivte a poslechněte si:
www.myspace.com/beehatched