Primal Scream už tu svou káru táhnou skoro čtvrtstoletí a za tu dobu si jejich fanoušci museli skutečně přijít na své. Zásadní počiny už od nich asi čekat nemůžeme, ostatně Screamadelica, Vanishing Point a XTRMNTR jsou skutečně nezapomenutelná alba, takže už mají v tomto směru vlastně vybráno. Ale pobavit (se) dokáží pořád a dnes možná ještě daleko lépe než kdy předtím. Ostatně pozitivní je už jenom to, že nehodlají svůj střední věk promarnit neustálým přehráváním derivátů Rolling Stones...

Tedy, ne že by na Beautiful Future chyběl rock'n'roll, to určitě ne. Jenom se tu ty modly (mimo RS třeba i New York Dolls) nemlátí tak okatě. Bobby a spol. jazyk sice pořád vyplazují, jen u toho teď škodolibě pomrkávají a vůbec se pošklebují. Ano, je to hra, ale hra natolik zábavná a sympatická, že prostě musí oslovit snad skoro každého. A nejlepší na téhle budoucnosti je fakt, že se zde k r'n'r přidalo i electro, funky a disco, ale od každého jen tak po troškách...

Začátek je typicky našláplý, jak titulní skladba, tak i Can't Go Back patří mezi ty nejlepší na albu. Právě Can't Go Back je naprosto typickým příkladem toho, jak dnes PS pracují. Celkem obyčejnou rozjetou rock'n'rollovou pecku obarvuje osmdesátkový klávesový rejstřík a sbory jako od Chic blahé paměti. A když už se to zdá sladké až přespříliš, přijde ostré kytarové sólo, které všechny případné argumenty svou intenzitou záhy umlčí. Podobným případem může být The Glory of Love, kde to pod lahodnou soulovou melodií a přitleskáváním celou dobu divně elektronicky mrouská. Skoro jako by v tom měla prsty Nebezpečná myš, ale kupodivu ne.

Zato jiných producentů tu najdeme až dost. Paul Epworth má na svědomí první dvě skladby, dalších pět kapela svěřila Bjornu Yttlingovi z tria Peter, Bjorn and John, veselého Zombie Mana se zhostil Youth (na těch kytarách je to ostatně dost slyšet) a dvě podepsal domácí Andrew Innes. Asi i proto je Beautiful Future tak pestrým albem, nejdůležitější ale je že se ho PS podařilo ukočírovat. Není to každý pes jiná ves, jenom prostě vesele pestrá smečka zábavných skladeb.

Je tedy třeba přiznat, najde se tu i trocha vaty. Ale když už se posluchač trochu nudí, najednou se ozvou elektro beaty I Love To Hurt (You Love To Be Hurt) a s nimi přijde i brazilský diblík Lovefoxx z CSS. Pěkná chemie. I druhý hvězdný host si to tady pěkně užívá, Necro Hex Blues s kytarou Joshe Hommea z Queens Of The Stone Age je další z vrcholů alba. No a pak už jen singlová (a o dost nudnější) verze The Glory of Love a dva downloady zdarma. O zbytečném coveru Fleetwood Mac se bavit nechci...

Podtrženo sečteno – dobrá práce. Beautiful Future možná není tak báječná, jak by mohla být, ale rozhodně je povedená a zábavná. Primal Scream už nás asi na kolena nedostanou, ale rozhodně si s nimi ještě užijeme spoustu zábavy. A troufám si tvrdit, že 3. října v Roxy té srandy bude ještě víc. Naživo jsou prý Bobbyho boys ve vynikající formě...

70 %

navštivte:
www.primalscream.net
www.theprimalscream.com

poslechněte si:
www.myspace.com/primalscream