Emmylou Harris za pár měsíců oslaví již čtyřicet let od svého prvního alba, ale na jejích současných nahrávkách naprosto nechybí kouzlo a entusiasmus, kterým na sklonku šedesátých let uchvátila nejen posluchače, ale také většinu kolegů z branže. Zatímco Dolly Parton nebo Bette Midler, které právě spolu s Emmylou patří do svaté trojice americké country music v ženském podání, se postupem času stávaly hlavně bavičkami, tahle dáma je pořád tou křehkou pěnicí jako ve svých začátcích. Prostě Sweetheart of The Rodeo, jak jí nazval autor jedné z jejích biografií...

Hned první song nového alba All I Intended to Be to potvrzuje měrou vrchovatou. Průzračná baladická Shores of White Sand krásně navodí atmosféru celé kolekce. Decentní instrumentace s vévodící akustickou kytarou, klenutá melodie a vzdušný procítěný zpěv posluchače okamžitě připoutá a necelá hodinka uplyne jako nic. Daleko spíše než o country lze mluvit o folk rocku nebo folku samotnému, ale Emmylou Harris už má dávno vlastní styl, který má mimo již zmíněných stylů stejně blízko také k tradiční americké lidové hudbě a písním Sacred Harp.

Na albu najdeme čtyři písně Emmylou samotné a na dvou další se spolupodílela se sestrami McGarrickovými. Lehce převažují tedy písně jiných autorů, ale ty dokáže zpěvačka díky svému specifickému podání velmi lehce ovládnout. Nenápadně, ale pevně a jistě. Jedním z vrcholů alba je tak určitě píseň All That You Have Is Your Soul od Tracy Chapman, která do repertoáru Emmylou Harris patřila jakoby odjakživa. S Kern River bouřliváka Merle Haggarda je to velmi podobné. Nejde ani tak o aranže nebo jinou zřetelnou záležitost, ale hlavně o atmosféru uvnitř skladby, která je zpěvaččinou hlavní devízou.

Album All I Intended to Be produkoval Brian Ahern, který již s Emmylou spolupracoval několikrát předtím, například na skvělých albech Pieces of The Sky nebo Blue Kentucky Girl z poloviny sedmdesátých let a podílel se na něm výkvět amerických hudebníků. Spolupracovat s Emmylou Harris je ostatně už dávno ctí a mnohdy i snem. A to i pro hvězdy typu Boba Dylana (Desire je nejlepším důkazem) nebo Neila Younga (například Prairie Wind). V posledních letech se to podařilo třeba Marku Knopflerovi na společném albu All The Roarunning, Elvisu Costellovi (soundtrack k filmu Cold Mountain), ale také Conoru Oberstovi. Téměř vždy ze spolupráce s ní vznikne výjimečná nahrávka, skoro jakoby Emmylou byla strážným andělem, který dodává něco navíc.

Nové album to jenom potvrzuje. Vynikající kolekce s jemnou a výjimečnou atmosférou je určitě jedním z vrcholů její tvorby a rozhodně nejlepším titulem za dlouhá léta. Emmylou Harris dokazuje že i v jednašedesáti letech lze zůstat svěží a jít pořád kupředu. A to je určitě hodno respektu a následování. Krásné album...

85 %

navštivte:
www.emmylouharris.com

poslechněte si:
www.myspace.com/emmylouharris