Novinky

The Gutter Twins, 21.08., Palác Akropolis, Praha

Afghan Whigs, Screaming Trees, The Twilight Singers – to vše jsou kapely, v kterých zanechali ústřední představitelé The Gutter Twins nesmazatelnou stopu. Koncert v Akropoli byl představením nejen jejich debutového alba Saturnalia, ale zároveň i ohlédnutím do minulosti.

The Gutter Twins Na pódium přišli pánové Greg Dulli a Mark Lanegan za zvuků důstojností chrámových varhan prostoupeného začátku The Stations. Skromně osvícená scéna umožňovala nahlédnout do tváří hlavních protagonistů pouze v mžicích blesků fotoaparátů, ale nebylo to nikterak na škodu. Kdysi vyhlášený krasavec a playboy Dulli ani nekorunovaný král večírků Lanegan se svým zevnějškům z první poloviny devadesátých let příliš nepodobají, zůstalo ale to nejdůležitější: srdce a hlas. Temné postavy za mikrofony tak rozhodně nebyly karikaturou své někdejší slávy, naopak jejich síla nikterak nezaostává za předchozími projekty.

Z pódia se linul absolutní zvuk, perfektně promazaná rocková mašina s třemi kytarami, bezchybnou basovou linkou, nemilosrdně tepající rytmikou a zlověstnými samply. Síla GT ale zdaleka není pouze ve vypalovačkách s rukopisem Dulliho sklonů k monumentalitě jako God’s Children či Idle Hands.

Při St. James Infirmary Blues dřel Lanegan svým chraplákem sklo proti štěrku a byla to dokonalá pocta žánru, když se však přidal jeho parťák, bolestná emocionalita udeřila publikum mnohem tíživěji, než kdy mohla ve verzi s Isobel Campbell. Live With Me je uvařena dle stejného receptu: Dulli se umí do písně položit se soulovým feelingem a stoprocentně text procítit, Lanegan deklamuje v nehybném postoji hlasem mrtvého muže, kterému už dávno na nějaký cit nezbývá místo.

The Gutter Twins Části vystoupení, kdy Dulliho prsty obsluhovaly klaviaturu, nabízely i jinou polohu. Výtečná byla Bête Noire z aktuálního alba, ale nejživelnějším zážitkem nabídla u Rhodes piána „rock and rollově“ vyseknutá Down The Line. Jedním z mnoha vrcholů večera byla připomínka Afghan Whigs a jejich nejúspěšnějšího alba Gentlemen z roku 1993 v podobě písně When We Two Parted. Silné okamžiky nepřestaly přicházet ani po Dulliho návratu k mikrofonu uprostřed stage - Front Street je důstojnou tečkou za albem Saturnalia zanechávající mrazení v zádech a podobně posloužila i před prvním odchodem kapely ze scény.

Po vytleskání došlo na hity z výkladní skříně kariéry obou interpretů, ať už to byl Papillon z dob The Twilight Singers nebo Metamphetamine Blues a Hit The City ze sólové dráhy Lanegana. Poslední písní večera pak byla opět píseň TS Number Nine.

Po tak výtečném vystoupení je těžké vyzvedávat jednotlivce či určité momenty. Koncert The Gutter Twins neměl jednoznačný vrchol, byl poutí po horském hřebenu, který je jimi poset, a zážitkem, co v paměti uvízne natrvalo.