S.O.I.L. – Looking Back

Magie anglicky zpívající pražské (dřív nu jazzové) pozornosti hodné party SOIL, která se musela kvůli záoceánským kolegům přejmenovat na S.O.I.L., funguje především živě. Rada na úvod tedy zní: Dřív si poslechněte jejich druhé album Looking Back, než vás napadne podívat se do očí jejich zpěvačky Zuzany Kropáčové na koncertě.

„Podařilo-li“ se vám TO ale v opačném pořadí, víte sami nejlépe, že dál číst netřeba. Prostě běžte a desku si kupte. Jste ztracení, slova nepomohou. To ty oči a hlas...

Nebo kompromis – album si lze stáhnout z webu kapely. Ovšem že zdarma (platí-li to tedy ještě), ale přemýšlejte: a) necháte se TAK připravit o pěkný rudě „štrykovaný“ digipack se zrcadlově vyvedeným názvem na žlutém podkladu? b) je vám fuk, že museli S.O.I.L. do nahrávky investovat? c) oželíte v pohodě třetí album, na které nebude kapela mít, „neotelí-li“ se náhodou nějaký major? d) tak vidíte

Album otevírá popůvka jako ze soundtracku od Alice Nelis, song Used s atmosférou umocněnou slide (?) kytarou. Už na ní mě baví, že tu slyším každé vydechnutí zpěvačky, každou slabiku, zatoužení, sykavku... Při Trophy prize se mi vybavují Portishead i Goldfrapp, i když tu jejich medy/jedy odkapávají spíš z písní Sometimes či Fated right, nenápadných hitů balancujících mezi jazzem a triphopem. Trophy prize dusně swinguje po vzoru st.louiských výletů hrdinů Ninja Tune, jen svižněji. Přiznávám, dost mě zamrzelo, když jsem právě ji – ve svatém nadšení nad „svým českým objevem“ – pustil známému a on nezaváhal. „To jsou nějaký Češi, viď?!,“ zeptal se a já měl zkaženej den. Někdy stačí málo.

Song Falling leaves akustická kytara folkově zjemní, i on ale dá šanci Zuzaniným spoluhráčům „vyřádit“ se hudebně i aranžérsky. Jen autorsky ne, tady – s výjimkou nadýchané Touching light od hráče na klávesy a samply Jakuba Zítka – má vše v rukách Dáma.

Albem zní jistá basa i bicí, nejen kytary „házejí“ písničky do world music (Looking back) i k rock funky (Empty loving), ukolébavkám (Angel) i baladám/spirituálům (Roses). Čím dál ale CD poslouchám, tím větší stylový zmatek v hlavě mám. A zdaleka ne jen kvůli samplům. Naštěstí zde však vládne sebevědomý a stylotvorný hlas písničkářky Zuzany Kropáčové, líně se převalující i síru dštící. Ať ale duní, dychtí či hladí, je mi s ním – a s její muzikou – dobře. Bez dvaceti za sto!

80 %

navštivte a stáhněte si:
www.soil.cz

poslechněte si:
www.myspace.com/soilmusic