V.A. – Monika Barchen Songs for Bruno, Knut & Tom

Začátek výběru a hned tu smrdí chlap, je mi z toho feministicky blivno. Jenže Robert Lippok není ledajaký vobejda, ten by slušel každému labelu a Monika není genderově vyhraněná. Lippok (též člen To Rococo Rot) si rozprostře tepich z chladného rovného beatu a na ten sype svěží zvuky zvláštních perkusí a cizokrajných trubek, etnický nádech ukazuje blízkovýchodním směrem, srdce tepe svatou krásou. Dalším zajímavým mužem je kytarista Max Punktezahl, mimojiné článek post-rockových Contriva (na basu tu hraje Masha Qrella, na kompilaci rovněž zastoupená) a taky spolupracovník Notwist. Song Dashes se lehce pohybuje mezi post-rockem a elektro-akustickým pohlazením, na vokál už není místo.

Na poli nezávislé elektroniky s nejrůznějšími přesahy se pohybujeme i v případě ženských elementů. Jednou je to roztahaná tereminová temnota (Dorit Chrysler), podruhé electro dark beat, obtěžovaný živými nástroji (Chica and the Folder) nebo v podobně deviantním duchu se odehrávající track Monika in Polen (sama šéfka labelu Gudrun Gut), který do mechanických techno beatů sází stereotypní banjo trylek a samply obecního rozhlasu. Zcela odjinud je závěrečný kus WildernessBarbary Morgenstern, kde piáno podmalované praskajícím click´n´clicks pomalu propadá zmnoženým vokálem velké B.

Monika Enterprise přišla před lety s velmi zajímavým kompilačním cyklem 4 Women No Cry, doposud dvoudílným. Spojuje neplačtivě křehké ženy z různých koutů světa a na výroční sbírce jsou zastoupeny téměř všechny. Pařížanka Eglantine Gouzy, zasněná a rozpustilá zároveň, připomene nevázané vokální veselí Stereo Total, jen ta rozšafnost schází. Rosario Blefari z Buenos Aires nezapře své kořeny v rockové kapele, skřípavý kytarový podklad slouží pro „bittovské“ vokální výstupy, přidává mnoho cizích zvuků, smyčce a akustickou kytaru, z popových čísel alba se poněkud vymyká (na druhou stranu skvěle poslouží k prokypření celé desky).

Vedle zmiňované Dorit Chrysler tu zasáhnou ještě dvě divy. Japonka Mico volí složitější, zvukově mihotavý podklad s prskavými basovými beaty. Jimi i svým zpěvem tvoří zajímavou a netuctovou variaci na Björk. Ještě hůře uchopitelná je Barceloňanka Iris, která našlapuje kolem nabízejících se melodií, ale nesáhne na ně, ponořená v lámavé náladě a nepřitažlivých, zvláštně cizích krajinách.

Kompilace Monika Barchen Songs for Bruno, Knut & Tom ukazuje, kolik se toho odehrává na zdánlivě neširém poli elektro-akustického písničkářství a indie (folk) elektroniky. Cit značky Gudrun Gut pro skladbu společných nahrávek, stejně jako pro hledání talentů napříč kulturami je obdivuhodný.

80 %

navštivte:
www.monika-enterprise.de

maxim horovic - www.violacore.xf.cz & www.diycore.net