Moje vůbec první veřejné hraní bylo na maturitním večírku gymnázia, kde jsem hrál několik písniček od Ivana Mládka a ještě něco, co si už nepamatuji. Bylo to mé pidlikáčské období. Poslouchal jsem Greenhorny a podobné blbosti. K bigbeatu jsem se dostal až v Brně, kde jsem potkal Pavla Fajta a ten mne nabádal, ať vyhodím dvanáctistrunku a koupím si elektrickou kytaru. Atmosféra Brna na mě měla velký vliv. Bylo zde spousta zajímavé hudby, divadla, atd. Později jsme s Fajťákem dali dohromady kapelu, jmenovala se Bazar, a to byl vlastne začátek mé hudební "kariéry".

A jak to pokračovalo dál, kterými kapelami jsi prošel...

Po vejšce jsem musel na rok na vojnu na Slovensko, a když jsem se vrátil, potřeboval jsem rychle podnájem. Ve stejné době ho taky hledal Vašek Koubek, který byl v hledání rychlejší a tak jsme se společně ubytovali na Bulharské v Brně, která se stala nejen zkušebnou, ale i místem setkání a hlavně krásných a inspirativních večírků. S Koubkem jsme měli kapelu Nukleus, kromě harmoniky a kytary tam hrál saxofon a baskytara. Taková opravdová alternativa. Koubek ale nedržel rytmus a postupně se nám to rozpadlo. Mezitím dal Fajťák dohromady Dunaj, tenkrát ještě pod názvem Kolektiv, kde hrál na basu Vladimír (Venca) Václavek, na kytaru Jirka Kolšovský, kterého jsem na chvíli vystřídal a on se pak zase vrátil. Po nějaké době Pavel dotáhl Ivu Bittovou. Kolektiv ale po několika vystoupeních skončil.

S Vencou Václavkem jsme ale pokračovali a pořád zkoušeli na Bulharské. Po setkání s Vladimírem Kokoliou vzniklo E a za nějakou dobu ještě Domácí lékař, předchůdce Rale, kde s námi ještě hrála na housle Takumi Fukushima, tancovala Cynthia Phun Ngoc a po nějaké době taky na cello Andrea Konstankiewicz. V Rale jsme hodně spolupracovali s francouzskými tanečníky a vznikaly samostatné krátkodobé projekty, které jsme bohužel v Česku neměly možnost nikdy prezentovat. Po několika letech přestalo Fajťáka a Ivu bavit hrát jenom v duu a oprášil se opět starý poctivý Dunaj. Tím pro mne začalo dlouhé a krásné období hraní paralelně ve třech kapelách, které samozřejmě prošlo různými etapami a vývojem. Po ukončení Dunaje jsem založil kapelu BOO, se kterou se v nové sestavě právě teď vydávám na další hudební pouť.

Mezitím jsi ale několik let nebyl na koncertních pódiích vůbec vidět, co tě vedlo k rozhodnutí začít jako humanitární pracovník?

Když člověk dělá dlouho jedno a to samé, i když ho to hodně baví, stejně se začne poohlížet po něčem novém. Je to přirozený hledačský proces. Mně se otevřelo okénko do sféry humanitární pomoci na severním Kavkaze, a tak jsem toho využil a na krátkou dobu zmizel z hudební scény a řídil jsem humanitární projekty Charity Česká republika na severním Kavkaze. Stejně si myslím, že hudba je vlastně taková velká humanitárka, myslím tím nekomerční hudba. Práce na Kavkaze mě hodně posunula, hlavně v kulturně-politickém způsobu vnímání. Žil jsem v muslimské společnosti, kde jsou jiné pravidla a tradice, v zemi, kde válka vlastně všechny vykolejila a udělala nevratné změny v jejich myšlení a chování. Jsem hodně rád, že jsem odletěl prodělat tuto očistnou kúru. O to raději se teď vrhám zpět do hudby.

Projevuje se tvá téměř pětiletá zkušenost s jinými kulturami i v současné hudbě, kterou tvoříš?

Můj pobyt v Ingušsku a Čečensku se určitě do hudby promítá. Bylo to spousta silných zážitků, někdy až příliš. Není to ale přímá inspirace hudbou severního Kavkazu. S původním folklorem jsem se setkal velice málo. Homo sovětikus z Kavkazanů toho hodně vymlátil, a to, co se teď vydává za čečenské písně, jsou podivné protestsongy s melodií na jedno brdo. Jediné, co se mi opravdu líbilo, jsou jejich národní tance, hodně rytmické a emotivní. Pokud si chce člověk více užít hudby a tance musí více na jih do Gruzie.

Pro spoustu lidí je práce v nevládních humanitárních organizacích návyková. Neláká tě pracovat zase v jiné části světa více nežli obrážet hudební kluby?

Myslím, že jsem se těmi téměř pěti lety dost nasytil, ale nevylučuji, že se k této práci někdy nevrátím. Hodně se mi líbily programy, které dělá Charita v Indonésii, kam jsem se byl podívat jen na několik týdnů. To se ukáže později, teď se moc těším na hraní. A to mi určitě nějakou dobu vydrží.

V jaké sestavě se teď znovu sešlo BOO a co chystáte nového?

Má zdejší absence zavinila několik změn. Andrea Konstankiewicz, která hrála na cello i v BOO, se provdala do Francie a bubeník Pavel Koudelka teď hraje s Mňágou a Žďorp. Tak jsme zůstali s Christophem Pajerem - zpěvákem, houslistou, kytaristou, baskytaristou, atd.... sami a našli jsme k sobě výborného bubeníka Rendu Ringo Bashe. Připravili jsme nový program a s ním teď vyrážíme na pódia dobývat hudební svět.

Budete hrát i něco z repertoáru „starého“ BOO? Na kdy plánujete nahrávání a vydání nových věcí?

Ano, budeme hrát několik starých písniček, se kterými jsme se nemohli rozloučit, ale převážná většina repertoáru jsou nové věci. Přes léto je budeme testovat na koncertech a na podzim z nich natočíme novou desku. Uvažujeme i o vinylu, ale to se ještě uvidí.

Jaké jsou termíny nejbližších koncertů a festivalů?

Premiérový koncert máme 12. června v Paláci Akropolis v Praze a pak se rozjedeme po festivalech. Všechno se dá snadno najít na našich stránkách www.myspace.com/booreboot

foto: AMP, archiv seriálu Bigbít