Nebudeme se při třetí desce zdržovat historií a tím, jak Harry potkal Sally a co následovalo. To si v případě zájmu určitě dohledáte zde i jinde. A narazíte na všechna ta srovnání (opodstatněné) s Yeah Yeah Yeahs či (méně opodstatněné) s White Stripes a zmínky o hostování u Placebo či Primal Scream, o emailovém mostu mezi Londýnem a Floridou. Stop!

...and GO! Je tu nová deska The Kills a s potěšením konstatuji, že na to, jak je množstvím nápadů syrová, až primární, mě dokáže bavit víceméně celá. Změny oproti minulosti? Kills se dokonale sžili se svým ksichtem a díky tomu mají větší prostor přemýšlet nad písněmi samými i nad jejich aranžemi. Už to není hledání a snaha o indie dokonalost. Zvuk nalezen. Už se jen baví. Konečně co jiného dělat po večerech na hotelových pokojích, když došel crack? Zvukové vychytávky se znásobily, dvojka je ve studiu jako doma. Bicí zůstaly elektronické, nicméně už zní o poznání méně synteticky, což je jedině dobře – na třetí desce by to už mohl být trapas. Další novinkou je, že se místy pouštějí i do lyričtějších krajin...nebo řekněme subtilnějších. Důkazem je tesklivá Black Balloon, kontemplativní velvetovská Good Bye Bad Morning či konec vztahu trefně postihující Last Day of Magic.

Vůbec je celá deska barevnější, písně po několikerém poslechu vystupují z řady a ... pak si uvědomíte, že víc než nějaký electroclash, který jste zpočátku možná cítili zasmrádat zpoza rohu, tvoří desku odrbaný a léta nepraný pop. Pop? Jo! Skladba písniček (jo, písniček!) i silné slogany způsobují, že to slovo používám bez záště a hany, a to i v případě těchto symbolů "indie" (už to nevyslovím, slibuju) scény. Rozpětí sahá od infantilně skákankové Alphabet Pony přes alt radio hitovku Cheap and Cheerful až po zmíněné emo šeptandy. Co se týče jejich věčného srovnávání, reminiscencím na YYY a PJ Harvey se asi během poslechu nevyhnete, ale to je vzhledem k tomu, do jaké míry měli zmínění na scénu vliv, docela pochopitelné a plně omluvitelné.

Největší pokrok na Midnight Boom ale shledávám být v tom, že tahle kapela se stala osobní. Mají názor, a to možná i proto, že vlastně nic explicitně nehlásají. Jde to cítit. Jsou natolik dobří, že už je nemůžeme ignorovat. Converse kids je budou milovat a budou v nich hledat svůj protějšek, tradicionalisti je odsoudí za primitivismus, ale hudba před námi má stát nahá. Koneckonců mrkněte na přiložené promo foto. Není předsudkem, že promo fotky mluví za mnohé. „My little tornado, my little hurricano.“ Musím to říct, ta máří je hustá. Jen prosím odlišme pozérskou lifestyle adoraci a hodnoty trvalé kvality, umělecké. Uf!

80 %

navštivte:
www.thekills.tv
www.midnightboom.com

poslechněte si:
www.myspace.com/thekills