Vídeňští Bulbul vznikli už před deseti lety. Původní one-man projekt kosmického indiána Manfreda Raumschiff Engelmayra (kytara, hluky, ruchy, zpěv) vbrzku doplnil baskytarista Der hunt a bubeník DDkern. Ani pak je ale nezlákala ambice po vysokém umění. Vždycky chtěli bavit především sami sebe a snad i posluchače. A jen tak mimochodem, na evropském turné v roce 2002 hráli třeba v převlečení za kuřata, slunečnice či „dámy“ (Kde je ona hranice mezi odvahou a trapností?).

Aktuální album bulbul 6 je jejich šestou nahrávkou, první vydanou u německého labelu Exile on Mainstream (domov u něj mají staří známí Dyse, Diario, Ostinato, Volt,...). A co od něj čekat? Citlivě „rozdubovaný“ mix popu, noise rocku, elektroniky a funku, v souvislosti s nímž jsou Bulbul často skloňováni podle „vzorů“ Melvins, The Jesus Lizard, TAR, Slint, The Young Gods nebo třeba Cop Shoot Cop.

Na bulbul 6 je obtížné hledat hluchá místa. Naopak, hned několik skladeb disponuje téměř hitovým potenciálem. Hned úvodní When Sun Comes Out je řádně našlapaný „hard rock model 2008“ s poctivě rozleptaným „funky“ zpěvem. Mimochodem, ústřední trojici nejen zde vypomáhá elektronický mág Philipp Quehenberger (kníratý Insbručan s úlisným pohledem, libující si ve vyluzování nejrůznějších kakofonií z upravených dětských elektronických nástrojů, to vše na pomezí e-clashe a industriálu...). Hned následující Lack Of The Key je rozbustrovanou „duckou“ s téměř tanečními ambicemi - most are gonna stop.. don’t stop the war...

V Shenzhou se objeví i ženský element, losangelská zpěvačka, výtvarnice a spisovatelka Carla Bozulich (doporučuji poslechnout si její zatím poslední album Evangelista), jenž pomáhá svým ponurým hlasem provést Bulbul labyrintem potemnělých hudebních zákoutí. Absolutním vrcholem desky je ale pro mě skladba Tighten. Takovou kulervoucí, kolovrátkovou basovou linku si opravdu nechám líbit. Ze zcela jiného soudku je závěrečná Das Stück, která se už objevila na dvanáctipalci Drabule (2004). Na ploše téměř dvanácti minut si Bulbul pohrávají s hlukovými plochami, vržou, skřípou, vazbí, bustří a občas rozechovaně bubnují. Výsledkem je neuroticky vyplašené, osikově rozechvělé a znejišťující downtempo...

Bulbul si také vždy nechali záležet na zpracování bukletu a tahle deska není výjimkou. O výtvarnou stránku se postarala Kati Heck, která svým postboschovským výjevem dokonale zachytila „tragikomickou“ náladu desky. O tom, jakou bizarní show mají Bulbul ve svém repertoáru v současnosti, se můžete na vlastní oči přesvědčit už 12. června na strahovské Sedmičce.

85 %

navštivte:
www.bulbul.at

poslechněte si:
www.myspace.com/bulbulshit