Ačkoli zůstává Yasushi Yoshida na Little Grace víceméně věren nastoupené umělecké cestě, kterou načrtl už debutem Secret Figure, novinka jde v určitých ohledech dále. Řada písní navazuje svou melancholickou nótou na minulou desku, ale je tu i dost těch, které poukazují na progres v Yoshidaově tvorbě. Na několika místech se Yoshido odklání od nekonfliktního elektroakustického downtempa s náznaky vážné hudby až k postrockové naléhavosti a gradaci. Novum je i zvýrazněná rytmická složka v několika skladbách, což je bezesporu vítané zpestření v současnosti skvělé formy japonského umělce. Nahrávka tím získává několik „záchytných bodů“, které chyběly na předešlém albu.

Tam, kde získává navrch piáno nad řadou dalších nástrojů (kytara, housle, bicí, viola, baskytara, saxofon, klarinet), zní Yoshidovy práce, jako hudba z korejských filmů, jindy zase evokují kompozice Yanna Tiersena. Pavučiny křehkých kompozic trhají na kusy rytmicky razantní tracky, ale nikdy ne natolik, aby je Yoshido opět umně nezacelil melodickými motivy, jež vám vykouzlí příjemné mrazení v zádech.

Little Grace je krystalicky čistá deska plná nádherných momentů, které aspirují na označení zhmotnělá krása. Pokud ovšem nesnesete trochu patosu, a pomalé korejské filmy s podivnými konci vás k smrti nudí, tak na tuhle desku raději rovnou zapomeňte.

80 %

navštivte:
www.slowcalm.net