Irský všeuměl Duncan Ó Ceallaigh se po kariéře dublinského indie rockera přesunul před pěti roky do německého Výmaru, aby zde pokračoval ve své hudební kariéře v sólovém duchu. Rock vyměnil za elektroniku, kytarový bengál za jemné spršky statických nálad doplněných o jemné samplovací mikrodobrodružství. Na internetových stránkách vydavatelství najdeme v linkách na čestném místě odkaz na stylotvorné vydavatelství 12k a tuto indicii můžeme brát také jako odrazový můstek do plachého Duncanova světa.

Po EP Distant Voices, Still Lives přišlo v zápětí stejně dlouhé pokračování na vlastní půdě. Obsahuje čtyři kompozice, všechny v přísně mikroelektronickém duchu. Úvodní i závěrečný track má dostatek času na rozvinutí tichých meditací plných drobného praskání, neagresivních šumů a stydlivých, neustále se drobně proměňujících atmosférických ploch. Oproti tomu prostřední témata jsou odvážnější, leč zásadně kratší experimenty vrhající se více po samotné podstatě zasmyčkovaného zvuku, odhazující přitom ohled na zasněného posluchače v dáli. Přesto se dá s klidem říci, že pokud vám nahrávky Taylora Deupree a spol. nejsou zdaleka cizí, pak by poslech Ecclesia Semper Reformanda nemusel být promarněným časem!

75 %

navštivte:
www.parvoart.org

poslechněte si:
myspace.com/parvoart

John R Carlson – In November
5 skladeb / 23:39, Parvoart rec.

Druhý třípalcový výlisek Parvoart records putuje k posluchačům od amerického profesionálního tanečníka baletu Johna R. Carlsona, který svým trvalým přestěhováním, kam jinam než do Výmaru, vyměnil i způsob své obživy. Začal se totiž věnovat hudební produkci pro film, divadlo nebo televizi. Na pětiskladbovém EP In November se ovšem vrací ze studia ke spontánnímu muzicírování – klavírní improvizaci. John zasedl za milované křídlo C.Bechstein a na jeden zátah vyseknul patero nálad inspirovaných sychravým podzimem, který dal nosiči i jméno.

Bez následných úprav či druhých pokusů zachycuje EP atmosférou nabité, melodicky úspornější témata mající v sobě melancholické nálady ECM labelu (především Keith Jarretta) a anglickou komorní noblesu Harolda Budda či Rogera Ena. John, který se dlouho stavěl negativně k záznamům svých improvizací („esence mých improvizací není přenosná na záznamové zařízení“), musel po vyslechnutí listopadových pásků uznat, že nahrávací cesta je nalezena. Jako chronický milovník podzimu jsem k listopadovým expresím částečně kriticky indisponován, přesto musím nahrávku vyzdvihnout především pro barevnost jednotlivých kompozic, které přinášejí výrazně rozdílná témata. Jedno silnější než druhé.

85 %

navštivte a poslechněte si:
myspace.com/johnrcarlson