Ačkoliv fakt nejsem skalním fanouškem scény, kterou sleduju spíš z povzdálí, Napalmed jsou pro mě nejvýraznějším představitelem domácího industriálu posledních let. Nekorunovaní králové. Asi to bude tím, že stále víc je pro mě podstatné nejen to, jak se dnes v hudebním undergroundu prezentuje kapela na pódiu či nahrávkách, ale jak se projevuje i v jiných směrech. V době postupného mazání hranic mezi „indie“ a „mainstreamem“, kdy se nemálo kapel sice tváří a navenek sebe sama označuje za nezávislé, ale následně se chová plně podle modelu toho nejkomerčnějšího, co může být, mi to přijde stále více důležitější.

Nevím, jak třetí řadovka Napalmed (třetí s otazníkem – kdo by se to v té spoustě samplerů, splitů a live-releasů pokoušel počítat) v rozsahu alba uspěje u kovaných posluchačů, kteří ničím jiným než touto scénou nežijí. Ale o tom, že má schopnost oslovit ty ostatní, nepochybuju ani vteřinu. Zpočátku mě trochu vylekal jeden jediný track, ale potom, co jsem si ho napotřetí sjel dvakrát za sebou, se najednou začaly vynořovat předěly, momenty gradace, a stále nové vzrušující prvky, takže onen model tradičního členění na skladby, pozbyl nutnosti. Navíc je možné si vyzkoušet poslech při různých stupních intenzity zvuku, od lehkého šumu v PC bedýnkách až po koncertnímu reálu se přibližující běsnění z aparatury. Zážitek, kdy sám posluchač může být spolutvůrcem.

Vždycky mě bavily industriální performance, ale nikdy jsem si nebyl jistý smysluplností jejich konzervování. Možná je to jen momentální prozření, ale tahle deska mi dává odpověď. Žádný pokus o umění, žádné hudební postupy převedené do industriálního prostředí, jen síla čirého zvuku ve všech představitelných formách. Fascinace hlukem. Od počátku desky se na vás vyřítí smršť, vlny se převalují, imaginace může naplno pracovat. Radost malého dítěte, zkoušejícího jako TOHLE zrovna zazní. Svobodně, bez příkazů a návodů, že takhle to má být, a že tohle je to správné. Podstata, že to i po letech má smysl. Žádné sdělování moudrostí, ale síla a tlak. Znáte ten pocit, kdy si stoupnete nazí pod sprchu a pustíte na sebe bičující proudy vody? To všechno v tom pro mě je.

Album je dotažené do detailů typu tenkého měděného drátku, kterým je zdařilý digipack převázán. Graficky skvěle zpracovaný, nápaditě rozkládací obal, opět odsuzuje trapné plastové krabičky do oblastí spotřební pseudohudby a nabízí další dimenzi. Nadstandardní rozměr. Shrnuto, podtrženo, zase jedna nahrávka, která mě poslední dobou vytrhla z letargie.

50-95 % (podle momentálního rozpoložení)

navštivte:
www.napalmed.cz

poslechněte si:
www.myspace.com/napalmed