O třináctou "knížku" (kartonové booklety, do nichž jsou disky ukrývány, mají obdélníkový tvar blížící se rozměrům DVD) japonského labelu Spekk se postaral izraelský producent Yair Etziony. Tel Aviv meets Tokio. Ať žije globalizace. Prý první "beat oriented" album, které na Spekku vyšlo, zmiňují promo-materiály. Což sice, neznaje všechny předchozí spekkov(sk)é desky, nemohu potvrdit ani vyvrátit, ale o to koneckonců zas až tak nejde. Pro posluchače je stejně z hlediska možného vyvrácení či potvrzení její pravdivosti daleko zajímavější informace následující, která praví, že "these 9 tracks are simply comfortable and beautiful".

Začít desku skladbou nazvanou Corrosion by se na první pohled mohlo jevit jako ne zrovna dobrá volba. Ne však na první poslech. Právě o korozi jde totiž na Flawed především. O zvukové rozrušování křehkých ambientních atmosfér či zechovaných field recordings křupajícími beaty (ano, opravdu tam jsou), údery do jednotlivých kláves pianové klaviatury nebo glitchovitým clickáním. Aby nebylo o všudypřítomné atomizované struktuře pochyb, setrvává Yair Etziony u všeříkajících názvů i nadále. Hned druhým trackem, pojmenovaným Broken, pokračuje s prvním přispěním beatů v tom, co v úvodním předejmul, a třetí, titulní věcí, pro změnu poprvé výrazněji atmosférické, protože prodchnuté dynamičtějšími melodickými plochami, jež se navzájem prolínají v ozvěnách a smyčkách, vše zmíněné jen podtrhuje.

Třináctý release Spekku má stylově velmi blízko k produkci německých labelů Mille Plateaux a Raster-Noton. V porovnání s aktuálním albem Rhythm jednoho ze zakladatelů druhé zmíněné značky, Franka Bretschneidera (kterého také Yair Etziony uvádí ve výčtu svých inspiračních zdrojů), je ale Flawed o poznání méně chladné a syntetické a k uším posluchače rovněž mnohem přívětivější. Důraz je zde přes veškeré použité elektronické škrábance, strojové chrčení a další uchu ne vždy stoprocentně příjemné elektronické zvuky kladen na melodičnost a prostřednictvím ~scapeovsky dubových podkladů i na docela výraznou rytmiku. Což z Etzionova sólového debutu ve výsledku činí vstřícnější a přístupnější nahrávku (myšleno jen v dobrém), než jakou se zprvu může zdát.

Kromě již zmíněných labelů by v souvislosti s Flawed nebylo od věci zmínit i taková jména jako Murcof, Spyweirdos či Fennesz, v porovnání s nímž však Yair Etziony pracuje s hlukem o poznání méně (snad až na jedinou výjimku v podobě tracku Sunburned, který se po zhruba devadesátivteřinovém syrovém noise-intru náhle promění ve vybroušený post-rockový klenot, na němž má hlavní podíl na kytaru hostující Greg Haines). Výsledná atmosféra na jisté zvukové úspornosti přesto nijak netratí, možná spíše naopak – většině z devíti skladeb onen mikrosound a minimalistické pojetí vyloženě prospívá.

Izraelský producent na svém pod vlastním jménem vydaném debutu po značnou část čtyřicetiminutové stopáže zdatně konkuruje známějším, stylově blízkým interpretům a v nejlepších momentech jim solidně šlape na paty. Nebo jinak, chcete-li: "Most of the tracks are simply comfortable and beautiful," aby bylo vyvrácení / potvrzení v úvodu citované promo-premise učiněno za dost.

80 %

navštivte:
www.false-ind.com/blog/
myspace.com/vermontsyrup

poslechněte si:
spekk.net/catalog/flawed.html