Vždycky jsem si diplomované matematiky představoval jako mírné karikatury Forresta Gumpa s autistickými sklony. Doma vše pečlivě uklizeno, sklenice s okurkami v sektoru B6 a denní i celoživotní program pečlivě naplánován. Jurodivý pan doktor Dan Snaith mě z tohoto bludu (ještě jako Manitoba) vyvedl svou druhou deskou a v osvětě počtářů pokračuje i nadále pod novým jménem Caribou. Zpod jeho rukou nevychází chladně vykalkulovaný math rock (i když k Battles zas není tak dlouhá cesta), ani maticové sonické experimenty v duchu Ryoji Ikedy.

Jeho čtvrtá sólová deska Andorra čím dál jasněji odhaluje současné živné kořeny Kanaďanova muzicírování. Zatímco psychedelické sklony 60. let byly zřejmé už na přelomové desce Up In Flames, popové choutky se plně rozvinuly teprve na loňské novince. V mnoha případech je postupný přechod alternativců směrem k popu určitou známkou ztráty invence a hry „na jistotu“ (viz například Support Lesbiens), ale to není případ Caribou. Náruživý bubeník téměř úplně opustil kouzlení s elektronikou (až na závěrečné dva tracky), vše nechal v rukou klasického rockového komba, prosvětlil původně husté psychedelické houštiny plné hluků a kakofonických freak efektů (ponechány byly jen srdcové polyrytmické erupce) a všech devět kompozic obtěžkal silnými vyklenutými melodiemi. Andělské vícehlasy, jež připomenou rané Pink Floyd či mnohem mladší legendy Stone Roses, perfektně sedí k melancholickým jízdě novinky. V rychlejších kouscích připomínají rozjásanou spolupráci Beach Boys nebo The Boo Radleys, v pomalejších okamžicích zase rozostřené nálady The Polyphonic Spree s občasnými vpády flétny, trubky ba i harfy s celým orchestrem.

Chaotické rojení a hemžení dostalo na novince pevnější a zároveň rozmáchlejší kontury, což ovšem neznamená Snaithovo popření svých indie kořenů. Z pečlivé, dalo by se konstatovat až matematicky vyvážené kombinace živelného se statickým, starého s novým a nezávislého s komerčním postupně vyklíčila vyšlechtěná květina, která svou podstatou nezaujme jen profesionály a genetiky, ale i řadové milovníky květeny nezvykle omamných květů. Těch na albu vykvetlo celkem devět a žádný z nich není neduživým chcípáčkem. Opožděně připisuji do mého seznamu nejlepších loňských desek i kanadskou Andorru. Po právu si to zaslouží.

Abych nezapomněl - v pondělí 3.3. v 20 hod. nástup na značkách v Lucerna Music Baru. Dan Snaith zde se svou čtyřčlennou bandou rozjedou mejdan za asistence Itala Valeria Cosiho a u toho nemůžete chybět!

90 %

navštivte:
www.caribou.fm

poslechněte si:
myspace.com/cariboumanitoba

Pavel Zelinka - Radio AKROPOLIS