Volga - Pomol

Ruská moderní hudba se k nám dostává spíše v útržkovitých a nahodilých sekvencích. Přitom každému musí být z oněch krátkých záblesků jasné, že z rozsáhlého území východní Evropy musí vycházet spousta zajímavé muziky. Tak například skupina Volga, která právě přijíždí na svůj první koncert do České republiky je skvělým příkladem. Už představa míchání dvou základních zdrojů - elektroniky a etnických elementů - vzbuzuje zvědavost. Zpěvačka Anděla Manukjan je v Rusku významnou folklórní sběratelkou a profesionálně vystudovanou vokalistkou. Oproti tomu elektronik a experimentátor Alexej Borisov je na mezinárodní scéně zapsán především jako významná postava elektroakustické avantgardy kooperující například s KK Null, Antonem Nikkilou nebo Jeffrey Surakem. Dohromady s dalším elektronikem Uri Balashovem a kytaristou Romanem Lebeděvem vytváří čtveřice hudbu, která si z obou základních pramenů bere plnými hrstmi, a nechává se dochutit řadou dalšího koření. Folklórní nápěvy z 12. až 19. století dostávají v lázni Volgy nový, moderní kabátek a stejným způsobem vznikla i zatím poslední deska Pomol.

Sedmá dlouhohrající (z toho pátá studiová) deska znovu sahá do ruské historie (tentokráte nejvíce do období 19. století) a spojuje paganský rituální podtón lidovek, hluboko zakořeněný šamanismus, autentické melodie a texty s moderní městskou estetikou, taneční elektronikou a popovým tahem na bránu. Třináctka nových skladeb vstupuje na území, které sousedí s Björk, astmatickým feťákem Trickym, experimentátorkou Zavolokou i rošťáckými finskými folkloristkami z Värttinä. Temnější a neotesaná elektronika (včetně kompletní rytmiky) je na desce jen tu a tam načechrána kytarou, perkusemi či dalšími akustickými instrumenty, což dodává tradičním melodiím netradiční odlesk. Něco jako kdybyste sebrali Tara Fuki cella, postavili je před laptopy a spojili je s Mártou Sebestyén. Výsledek je taneční soustava písniček, jejichž zabarvení je na hony vzdáleno klasickému dance mainstreamu. Více než hodinová stopáž se zdá mírně přešvihnutou, ale v tomto ohledu hovořím z čistě subjektivního pohledu. Největší devizu vidím nakonec v celkovém konceptu, nežli v síle jednotlivých kompozic. K albu jako celku, i k jednotlivým skladbám držícím si silný „tradičně východní“ akcent je třeba najít si cestu trochu složitěji než je obvykle nutné. Je tedy dost možné, že rozpětí individuálního hodnocení jinak popové desky, bude mít velké výkyvy.

Na závěr bych vás rád pozval na první vystoupení kvarteta Volga v ČR, které proběhne v pátek 29.2. v klubu Skutečnost (Francouzská 76, Praha 2). Přeskakuje projekt Sonority.

75 %

navštivte:
www.volgamusic.ru

poslechněte si:
volgamusic.ru/pages/music/~, myspace.com/volgamusic

Pavel Zelinka - Radio AKROPOLIS