Quite Quiet - Lovers & Survival & Self-Destruction
Druhé EP trojice Quite Quiet je v určitém ohledu na tuzemské scéně ojedinělý hudební zjev. Kapel, které by se nechávaly inspirovat zámořskou písničkářskou tradicí a kytarovým popem, navíc v takto introvertním poloakustickém podání, abyste v tuzemsku pohledali.
Quite Quiet - Lovers & Survival & Self-Destruction8 skladeb / 36:39, vlastní náklad
Zpěvák, kytarista a někdejší člen chomutovské kapely Only...Kuba Alexa dal na jaře 2005 dohromady hudební projekt s baskytaristou Tomášem Srovnalem (ex Toneless) a už na podzim téhož roku bylo na světě eponymní debutové album. Krátce potom se Quite Quiet rozrostlo z dua na trio. Dva roky po debutu se Quite Quiet připomíná s osmiskladbovým EP Lovers & Survival & Self-Destruction.
Kuba Alexa jmenuje jako své hudební vzory Paula Wellera, Billyho Corgana, Richarda Ashcrofta či Noela Gallaghera. Něco z nich se na Lovers & Survival & Self-Destruction jistě otisklo, já osobně však v "docela ztichlém" poprocku Quite Quiet slyším americké partičky, v jejichž college rocku mají dostatek prostoru klenuté melodie a přiznávky jazzu, country, popu a folku.
První skladbou The Streets mohou Quite Quiet klidně evokovat –123min... nebo třeba November 2nd, to když chceme zůstat na domácí půdě. Nebudeme si ale zastírat, že Quite Quiet jsou bůhvíjak originální (to nejsou koneckonců ani třeba zmiňovaní November 2nd), ovšem na druhou stranu je příjemné slyšet, že tu taky někdo provozuje hudbu, jež neokázale čerpá především z americké písničkářské tradice, kterou za velkou louží reprezentují soubory jako Live, Hootie & the Blowfish nebo Dave Matthews Band. Podnikatelskou hantýrkou řečeno, Quite Quiet zacelují díru na trhu.
Na rozdíl od výše jmenovaných jsou Quite Quiet pevně zakořeněni v poloakustickém zvuku, jenž stojí a padá (přestože hostujícím hudebníkům se trio nebrání) na základní trojce: akustická kytara, basa a bicí. Quite Quiet dokáží svůj half unplugged podat s grácií a vkusem, aniž by vám scházela opulentní produkce. Hodně dělá i to, že všichni zúčastnění víc než dobře ovládají své nástroje a zároveň vědí, že čeho je moc, toho je příliš.
Pětici řadových songů na EP doplňuje do více než půlhodinové stopáže trojice remixů. Ani jedna z remixových verzí nezní marně, ať už je to elektronikou nejvíce poznamenaná hutná verze I Gotta Keep On Living My Life This WayAmáka ze Sunshine, přemýšlivý a místy příjemně ambientní remix The Sun Saves Me Again od Bugman(a) (neplést s indie kapelou Bugmen) či úprava písně Here´s The BreakPetera Bindera (ten měl současně na starosti mix alba), který rezignoval na zásadní renovace a snad až příliš respektoval původního ducha písně.
70%
navštivte a poslechněte si:
www.bandzone.cz/quitequiet
Odkazy:
Autorovy články
-
Gary Numan - Dead Son Rising
-
Bratři Karamazovi - Slunovrat
-
The Horrible Crowes - Elsie
-
Stephen Malkmus & The Jicks - Mirror Traffic
-
Anyway - Anyway
-
Cansei De Ser Sexy - La Liberación
-
Beirut - The Rip Tide
-
Mark McGuire - A Young Person´s Guide
Diskuze
Komentáře mohou přidávat jen registrovaní / přihlášení uživatelé.

před více než 3 roky
diky
dekuji za recenzi, dost se s tim ztotoznuji,
mozna bych americke "vzory" rozsiril o celou anglosaskou scenu nebo dokonce jeste dal
a samozrejme ten material se nejakou dobu povaloval "ladem"
no snad do toho casem slapnou zase
Petr