Získat do svých služeb Felixe Kubina (vlastním jménem Felix Knoth) musí být pro každého divadelního i rozhlasového režiséra skutečné terno. Nejsem rozhodně žádný odborník na "scénickou hudbu", ale podvědomě tuším, že slyšet Kubinovu hudbu v rámci divadelní či rozhlasové hry musí být nevšední zážitek vzdálený unifikované nudě, která na mě často dýchá při poslechu českých rozhlasových her. Na sbírce Kubinových prací pro divadlo a rozhlas z let 2002 až 2006 je velikost talentu, šíře hudebních zájmů a rozhled tohoto enfant terrible elektronické scény více než zřejmá. Během poslechu 22 skladeb si připadáte jako při jízdě na tobogánu. Chvíli nahoře, chvíli dole, rychlé střihy, dlouhé rovinky.

Výběr ze hry Zufall inspirované tvorbou Vladimira Nabokova, kterou mimochodem režíroval Schorsch Kamerun (vlastním jménem Thomas Sehl), někdejší člen hamburgské punkrockové kapely Die Goldenen Zitronen, obsahuje čtyři kratičké tracky, kde pro hudbu samotnou není příliš místa - jedná se spíše o zvuky podkreslené monology. Pouze poslední pátá věc Orchester z této hry obsahuje skutečnou hudební kompozici v duchu elektronických experimentů, jež však nepostrádá jednotící náznak melodické linky.

To následující ukázky z her Hollywood Elegien (Brechtovy vzpomínky na Hollywood, kde během druhé světové války pobýval – ve skutečnosti ovšem žil v Santa Monice) a The Raft (z pera Xentose Bentose, kontroverzního lídra obskurní skupiny The Homosexuals) už jsou plné skladeb, kde mohl Kubin své nápady plnohodnotně rozvinout.

Na realizaci Music For Theatre and Radio Play se vedle Kubinovy elektroniky podílela i regulérní kapela čítající perkuse, kytaru, baskytaru, housle a saxofon. Výsledný zvuk tím získal na potřebné barevnosti. Vedle mnoha elektronických fragmentů, z nichž některé by skvěle vyzněly i v nadčasovém českém sci-fi snímku z roku 1963 Ikarie XB 1 (Kubin je ostatně svou obsesí kosmickými tématy dostatečně znám), je zde místo také pro řadu ucelených skladeb, jejichž žánrová šíře je přinejmenším pozoruhodná.

Vedle ryze elektronických tracků uslyšíte i rozličné variace na elektro-funk (The New Weapon), obskurní kabaretní songy a v úplném závěru (Miraculous Rescue) vás Kubin imaginárně přenese do tančíren padesátých let, kdy parketům vládl neškodný lounge. Strašidelné i rozpustile naivní momenty se střídají jako na běžícím pásu. Kubin v ambientně tónovaných skladbách odkazuje na Badalamentiho filmové kompozice (viz skladby Hollywood a Am Pool) a v těch muzikálně tradičnějších zase na Morriconeho. Taneční momenty na soundtracku svou bizarností evokují Kubinova krajana Uwe Schmidta alias Senora Coconuta (Fischrevue), distorzované kytary zase imaginární rokenrol kosmického věku.

75 %

navštivte:
www.felixkubin.com

poslechněte si:
www.myspace.com/fkubin