Do široka rozkročená rakouská elektronická scéna se v posledních letech stala již skutečným pojmem. Pakliže jsme si v souvislostí s ní zvykli především na náročné experimenty či fúze napříč dalšími žánry, label Karate Joe posluchači nabízí obecně formulovanou domácí nezávislou hudbu bez bližší žánrové specializace. V jeho katalogu tak vedle sebe narazíme na postrockové Pelzig, rockově alternativní Ground/Lift či elektronického solitéra Andrease Bergera, vystupujícího pod uměleckým jménem Glim.

Na sklonku loňského roku je pak rejstřík tohoto vídeňského vydavatelství širší o album Menora z dílny Petera Kutina. Ten nám na ploše sedmi tracků představuje selekci z množství improvizovaného hudebního materiálu, natočeného v době mezi prosincem 2005 a červnem 2006. Kutin podobně jako jeho krajan Christian Fennesz rovněž kombinuje práci s nejmodernějšími technologiemi a hudebními nástroji, především akustickou kytarou, na rozdíl od řady jiných nahrávek experimentální elektroniky se však v jeho případě rozhodně nejedná o nějakou sterilní laptopovou záležitost.

Tam, kde jiní podobně orientovaní umělci svým expresivním cítěním posluchače možná až odrazují, Kutin dosahuje zvláštní melancholické atmosféry ve stylu Stars of the Lid, Williama Basinského či Biosphere. Jeho místy až somnambulně impresivní hudba je postavena na kombinaci pomalu se přelévajích basových frekvencí a fieldrecordings (především hlasových záznamů), jež ve výsledku vytvářejí homogenní a organicky znějící zvukové konstrukce.

V pořadí již druhé Kutinovo album jakoby symbolizovalo jeden z nastupujících trendů v oblasti experimentální elektroniky, a tím je odklon od čirého zvukového výzkumnictví směrem k přívětivějším hudebním útvarům, orientujícím se více na posluchačovu představivost.

70 %

poslechněte si:
www.myspace.com/kutin