Resty 2007: Thurston Moore – Trees Outside the Academy

Minisérie Resty 2007 má vzpomenout na některá podstatná alba uplynulého roku, k jejichž představení na virtuálních stránkách Freemusic z různých důvodů doposud nedošlo.

Thurston Moore – Trees Outside the Academy
12 skladeb / 46:14, Ecstatic Peace / distribuce v ČR Maximum Underground

S novou deskou Thurstona Moora jsem na vážkách. Jako když se rozhodujete mezi dvěma milenkami, lívanec se šlehačkou nebo s džemem, ne, nikdo nemůže mít obojí, ne najednou. A kdo tvrdí že jo, ten se dočká vystřízlivění. Jak říká milovník: musíš se rozhodnout, jestli jsi panna, nebo děvka. Tady se nemusíš se rozmýšlet, je to jako gravitace. Jen zřídka se stává, že deska podivně dráždí, přitahuje a zároveň odhání, seš hnusná, ale chci tě, velká láska je z těch divokých.

Vždycky tam budou cítit Sonic Youth, jednou je to inspirace, přirozené tryskání, podruhé je popírá, polemizuje, staví něhu proti škrábancům, ticho proti hluku. Průběžné zjemňování "sonických" postupů je patrné na každém kroku. Nejzřetelnější je zařazení smyčců (Samara Lubelski, MV/EE), nebalancuje na hraně kýče, sladkobolu se umí vyvarovat, ale je na dohled. Kytary jsou křišťálové, žádné zkreslování a vazbení, písničkářský důraz na jednoduchou melodii, riffů poskrovnu (Wonderfull Witches, Off Work). Taky nádherný vokál Cristiny Carter z Charalambides, tvrdým hochům na čele naběhnou slova jako "jímavé", "křehké", "tklivé". A výše zmínění hosté prozradí, co Moora oslovuje z dnešní hudby – psychedelický folk, experimentální odnože, které ostatně vydává na svém labelu Ecstatic Peace. A svou troškou do téhle harmonické sbírky klidně přispějí J Mascis (kytara, Dinosaur Jr.) nebo Steve Shelley (bicí, Sonic Youth).

Moore je náladotvorný, některé songy sice připomínají raného Becka, ale zatímco ten bastardizuje, Moore buduje podmanivou atmosféru a je v tom impozantní. Výborná aranžérská práce spojila nástroje a zvuky do lahodného rámce, hladivé. Proti domovské formaci schází punková špína a noisové výboje, zuřivost je ta tam, jen občasnou ozvěnou (joke v podobě Free Noise Among Friends nebo lo-fi instrumentálka American Coffin). Jeho sólové směřování jde k citlivým indie rockerům, kteří se nebojí pomalého tempa a emotivnosti tak subtilní, jak jen dovolí mužské srdce. Vybočuje a syrovinou voní titulní skladba, nejdelší věc plochy, instrumentální kus, který i bez zpěvu potvrzuje to napínavé oscilování mezi noisem a písničkářskou jemností, šestiminutová, přesvědčivá kláda, završující Trees Outside the Academy jako sekera do živého. Nikdo nehne ani brvou, řekl Chvějící se.

Pádesátiletej chlap se postavil a okno bylo otevřené: Čekáte, že budu řvát o beznaději tohodle světa? Z lesa to zlehka zahučelo: krása je všude, ta se nepočítá...

75 %

navštivte:
www.sonicyouth.com
www.ecstaticpeace.com

poslechněte si:
www.myspace.com/treesoutside

maxim horovic - www.violacore.xf.cz & www.diycore.net