Michael´s Uncle - Futurum Groundlive

Ve své době byli Michael´s Uncle vlivnou a inspirativní kapelou, která se s nesmlouvavou sžíravostí vypořádávala se socialistickou přetvářkou druhé poloviny osmdesátých let a představovala to nejprogresivnější z československé postpunkové scény. Žádná číra ani klišé zavánějící no future pózou, ale vzteklé výkřiky do šedi pokrytecké perestrojkové reality. Kapela si prošla peklem, rájem i očistcem. Konflikty s mocí vystřídala euforie ze svobody, pololegální koncerty turné po zahraničí. Majkláči měli nakročeno.

"Jenže pak do toho přišly drogy", MU ještě stihli vydat u Indies rozporuplně přijatou desku s dlouhým názvem Ale my stále hledáme štěstí, ale nikdo z nás ještě není mrtev (1995), která se vzdálila nervnímu hardcore a koketovala dokonce s hip hopem. To už byli MU bez Amrita Sena, který jel v drogách "na plný úvazek". U příležitosti 9. výročí fungování Paláce Akropolis se na podzim roku 2004 dávají MU opět dohromady (stále ještě bez Sena). O rok později jsou MU opět kompletní (Amrit Sen, Petr Stanko, Ivan Klein, Jaroslav Stuchlý), začínají koncertovat a na podzim 2007 se scházejí na pódiu pražského klubu Futurum, aby zde pořídili záznam koncertu k příležitosti 20. výročí existence - neexistence skupiny.

A to už jsme v současnosti. Z celkového počtu čtrnácti tracků koncertního alba jich osm naleznete na blackpointovské reedici The End of Dark Psychedelia (původní vydání: 1990, Rock Againts Totality), která byla doplněna živákem Live 1987. Staré věci z "Psychedelie" a Live 1987 sice nepostrádají jiskru a syrový náboj, avšak přece jenom si nelze nevšimnout jistého příklonu k přímočařejší údernosti. Zuřivost a intenzita z přelomu osmdesátých a devadesátých let se vytratila a mám pocit, že tím MU pozbyl hodně ze své výlučnosti.

Z alba Ale my stále hledáme štěstí... se na Futurum Groundlive dostala pouze trojice Štěstí (původní název zněl Ale my stále hledáme štěstí), Jseš sám a gangster song Nezabíjej bratra. Nehledě na intonační nejistotu na začátku Štěstí, která potrápí nejedno citlivé ucho, má tahle skladba sílu generační výpovědi. Třetí věc, z nepříliš nadšeně přijatého posledního studiového alba Nezabíjej bratra, opět nepostrádá nervní autentičnost, která ostatně Majklova strýčka provázela od počátků (na rozdíl od mnohých kolegů punkerů, jejichž texty trpěly notnou dávkou polopatičnosti a klišovitosti), a navíc má vskutku zabijáckou basovou linku.

Novější, respektive jinde nevydané věci Majklova strýčka jako Miluju systém a Hellboy ignorují rapové výstřelky poloviny devadesátých let a jsou návratem k drásavému hardcore a textům, jež přinejmenším připomínají, že řada křivd minulosti dosud nebyla napravena a bohužel vzhledem k povaze české nátury stěží kdy budou.

To, co bych osobně na Futurum Groundlive zcela jistě oželel, je žoviální styl představování členů kapely před závěrečným Úchylákem, při čemž zazní mimo jiné i citace Půlnočního rebela od Plexis, jejichž frontman Petr Hošek ostatně v MU v období alba Svině! hrál, a basová přiznávka Hendrixovi. Přímo na koncertě, kde se sešla bezpochyby řada fanoušků, přátel a známých, se tzv. leccos ztratí, ovšem zpětně ze záznamu to zase až tak vtipně nepůsobí.

Michael´s Uncle jsou zpátky na cestě, disponují vcelku slušnou koncertní formou a doufejme, že po koncertní připomínce se dočkáme i comebackové studiové desky, která potvrdí, že tahle legenda ještě není "out of time". Futurum Groundlive v tomto smyslu skýtá jisté pochybnosti...

60 %

navštivte a poslechněte si:
www.myspace.com/michaelsuncle