Novinky

Robert Wyatt - Comicopera

wyatt Robert Wyatt - Comicopera
16 skladeb / 60:39, Domino Records / distribuce v ČR Day After

Když v roce 1973 vypadl Robert Wyatt z okna a ochrnul na celou spodní část těla, málokdo asi čekal, že do té doby energií překypující bubeník legendární formace Soft Machine, ještě nějakým výraznějším způsobem promluví do hudebního dění. Avšak stalo se, Wyatta jeho životní situace naopak semkla, a začal doma, ve své ložnici natáčet sólová alba, z nichž většina patří do zlaté pokladnice světové rockové alternativy. Pro jeho tvorbu je podnes nejcharakterističtějším rysem písňový formát. Nikdy to však nebyly žádné šlágry, i když o silných melodických nápadech a vynikajícím, nakřáplém Wyattově vokálu nemůže být žádných pohyb. Díky jeho silně levicové politické orientaci jeho písním ale dominují hořkost, smutek a tichý boj proti západní civilizaci, zkrátka Wyatt je sice již dlouhá léta velmi respektovanou osobou, díky svým postojům a totální minimalizaci koncertních aktivit mu náleží nálepka solitéra a outsidera.

Od vydání jeho posledního alba Cuckooland loni uběhly čtyři roky, po celou tu dobu však Wyatt nezahálel a postupně skládal písně, které nakonec tvoří základ aktuální desky Comicopera. Přestože již samotný její název a rozdělení skupiny písní do tří základních částí svádí k tomu, že jde skutečně o nějakou ucelenou záležitost se sklony k jiným hudebním sférám, není tomu tak. Comicopera je plnohodnotným pokračovatelem alb Dondestan, Shleep a předchozího Cuckooland, na nějž navazuje především svojí výraznou jazzovou instrumentací. Jinak se ale jedná o kolekci klasických Wyattových písní, v rozmezí od popěvků á la sixties, přes melancholické balady až třeba po swingující songy. Opět poměrně střídmé aranže se základem u Wyattových kláves (jehož navíc doplňují pianista slavných Caravan, někdejší Wyattův spoluhráč z kapel Wilde Flowers a Matching Mole, David Sinclair, a v posledních letech již neodmyslitelný Brian Eno) energicky oživuje expresivní štěbetání dechů a říznější tóny elektrické kytary v podání Phila Manzanery a Paula Wellera.

Přesto všechno však Wyattovo rozdělení Comicopery do tří částí svoji vnitřní logiku má. A ta jde ruku v ruce s poselstvím alba, které je, jak je již u Wyatta tradicí, poznamenáno silně odmítavým postojem proti současnému západnímu světu. Zatímco kolekce prvních pěti písní Lost in Noise se ještě nese v útlejší a intimnější poloze s výrazným ženským prvkem (text k třem písním napsala Wyattova životní partnerka Alfreda Benge, úvodní Stay Tuned je z dílny norské umělkyně Anjy Garbarek a v křehké Just as You Are si Wyatt zazpívá duet s Monicou Vasconcelos), v následujícím cyklu The Here and the Now si již Wyatt bere na paškál válku v Iráku a svůj antimilitaristický postoj nejvíce rozžehne ve dvojici písní A Beautiful Peace a A Beautiful War, napsaných společně s Brianem Enem. Tuto část pak uzavírá zvukově vůbec nejodvážnější záležitost celého alba, vynikající Out of the Blue.

Ve třetí části cyklu, nazvané Away with the Fairies, Wyatt zdvižený ukazovák odkládá a svůj osobní protest demonstruje odklonem od anglo-americké kultury směrem ke španělsky resp. italsky zpívaným písním. Zatímco nádhernou baladu Del Mondo si vypůjčil od italské artrockové skupiny C.S.I. (Consorzio Suonatori Indipendenti), v podobném duchu laděnou vlastní píseň Cancion de Julieta napsal na text Federica Garcíu Lorcu. Pověstnou tečkou na konec je zařazení kubánské „hymny pro Che Guevaru“ Hasta Siempre Comandante. Přestože především pro ty, kteří si „výdobytky socialismu“ prožily na vlastní kůži, to již může být trochu silné kafe, Wyatt však zní i tady natolik přesvědčivě, až z toho mrazí v zádech. A tak je to s celou jeho Comicoperou, koncept nekoncept, politika nepolitika…

80 %

poslechněte si:
www.myspace.com/robertwyatt