MCH Band – 1982-1989

Začátkem 80.let v českých zemích asi nebylo populárnější alternativní rockové skupiny jako Chadimovo Extempore. S nástupem nové vlny se však vyrojila spousta dalších, mladých kapel, a z mnoha různých důvodů převzal štafetový kolík posluchačské přízně Pražský výběr. Mikoláš Chadima na rozdíl od Kocába s Pavlíčkem na vzniklou situaci zareagoval zcela opačně. Extempore rozpustil a zaručený úspěch vyměnil za hledání nových, odvážnějších hudebních teritorií, byť za cenu neustálého střídání hráčské sestavy a díky politickému tlaku i názvu své kapely.

Z neustále se měnících jmen Chadimových koncertních seskupení se nakonec vžil jednoduše MCH Band, a vznikla tak skupina, jež velmi originálním způsobem reagovala na nové tvůrčí podněty a která se z kvalitativního hlediska za poměrně krátký čas stala v rámci domácí alternativní scény absolutní špičkou. Nyní máme vývoj a neustálé zrání kapely možnost posoudit díky retrospektivnímu CD boxu, mapujícímu prvních šest pořadů MCH Bandu, původně vycházejících v podobě samizdatových magnetofonových kazet prostřednictvím Chadimovy privátní značky Fist Records. Poohlédněme se nyní za nimi pěkně popořadě, tak jak původně spatřovala světlo světa.


Krokodlak
11 skladeb / 75:24

Premiérové album MCH Bandu je možná jakýmsi průsečíkem podoby poslední fáze Extempore s tvorbou další domácí legendy, kapely Švehlík. Vyplývá to samozřejmě již z výčtu zúčastněných muzikantů, kde se setkáváme kromě kytaristy Pavla Richtera i s dalšími jeho kolegy, ale především ze soundu samotných písniček. Charakteristický Chadimův saxofon i jeho divoký zpěv rámují mnohem monumentálnější a delikátnější sound, než na jaký byli dříve zvyklí posluchači u Extempore. Slyšíme tu tak nejen neodmyslitelné frippovské Richterovy manévry, ale i ovlivnění minimalismem (především ve vynikající eponymní skladbě), z druhé strany však již tak zvukově poměrně pestré album (divokost a agresivita v písni Pydlisyn, vláčné basové repetice a plastikovské reminiscence ve skladbě Peklo) prozrazuje Chadimovu zálibu v tehdy oblíbeném hnutí rock in opposition. Možná i proto některé pasáže upomenou na způsob práce takových This Heat či Debile Menthol, asi nejprogresivněji však na tu dobu působí zapojení smyček z magnetofonových pásů a použití preparovaných nástrojů. Šest studiových skladeb, tvořících původní album, je poprvé v historii doplněno (kromě jedné písně) o live verzi pořadu. Živé nahrávky z Ondřejova z listopadu r.1982 i dnes překvapí svojí nekompromisní syrovosti, zároveň však i smyslem pro improvizaci a další rozvíjení dříve načrtnutých nápadů.

75%


Jsme zdrávi a daří se nám dobře
7 skladeb / 42:15

Pokud Chadima se svými spoluhráči vkládal v předešlém pořadu do své hudby řadu nových impulsů, pak se v pásmu Jsme zdrávi a daří se nám dobře již stylově jednoznačně vyprofiloval. Odložil vlastní, sice trefné, ale nepříliš umné texty, a eliminoval rockovou stavbu písní včetně minimalizovaných partů sólové kytary. Naopak zvuku úplně nové sestavy hudebníků dominovaly dechové nástroje a drtivé, hypnotické rytmy. Kombinací potemnělých melodií, těžících místy dokonce z ohlasů dechovky a lidové hudby, a skvělých básní z pera Ivana Wernische posluchače zavedl do pokrouceného kafkovského světa plného strachu, úzkosti a absurdity. Možná, že díky podobně voleným textům (v případě Prasince a Procházky kolem pivovaru dokonce stejným) a nezaměnitelnou barvou trombónu Vladimíra Dědka tu MCH Band lehce upomene náladu tehdejší tvorby Plastic People, v každém případě sedm živě zaznamenaných skladeb z podzimu roku 1983 jej zachycuje skutečně ve velmi vyzrálé podobě, ve které se originální hudební nápady vzácně snoubí s nesmírně silným (a na tu dobu velmi odvážně podaným) myšlenkovým poselstvím.

85%


Feeling Fine in 1984Well
7 skladeb / 78:26

Album Feeling Fine in 1984Well dokumentuje dvě dost odlišné polohy Chadimova bandu. Zatímco první část kompaktního disku obsahuje studiovou verzi pořadu Jsme zdrávi a daří se nám dobře z léta r.1983, druhou část vyplňuje o více než rok mladší živý záznam první verze 198Four Well?. Šest písní z předešlého alba (chybí jedině skladba Prej hoří Národní divadlo) zahraných ve stejné sestavě se od živých verzí výrazněji odlišuje pouze méně syrovým, zato propracovanějším zvukem. Skutečně k nepoznání však zcela nová sestava MCH Bandu působí na nahrávce 198Four Well?!, jež je vlastně jakýmsi dokumentem dovršení Chadimovy cesty za totálním experimentem. Nesetkáme se tu s žádnými melodickými linkami, neuslyšíme ani náznaky rytmů, použity nejsou žádné texty. Pouze nekonečné smyčky magnetofonových pásů, improvizovaný tok kytar, saxofonů, trumpety, klarinetu a perkusí doplněné o agresivní a zběsilé abstraktní výkřiky. Nikdy předtím a nikdy potom již MCH Band nezněl takto nevstřícně a odosobněně, dlužno však dodat, že Chadima i své námluvy s improvisingem a industriálním hlukem zvládl s velkým nadhledem. Možná i pro svůj hodně nekonvenční sound pak vyšla celá nahrávka v roce 1987 v rámci tehdy začínající kazetové edice dnes již renomovaného nezávislého italského labelu Old Europa Café.

80%


198Four Well?
7 skladeb / 79:53

Druhá verze pořadu 198Four Well? je sice založena na kombinování hlukových smyček a improvizovaného hraní, tentokrát nám však Chadimova skupina rozšířená o legendárního perkusistu Vlastu Marka, nabízí o poznání pestřejší a zvukově mnohem rafinovanější materiál. V úvodní Vylezl do třetího patra sice slyšíme živelnou improvizaci v pevných základech s recitovaným Wernischovým textem (která je - především ve své první polovině - jakousi zvláštní reminiscencí na novou vlnu), v dalších skladbách je pak již důraz většinou kladen na jeden ústřední nástroj a jeho zasazení do hlukového podkladu, často majícího monotónní, až strojový charakter. Přestože se nejedná o písničkové pásmo, ale improvizované plochy, MCH Band zde dociluje opět své neopakovatelné stísněné atmosféry, především ve skutečně geniálních „…nejlépe poznáš přítele…“ a Každej je jinde. Svým neotřelým a originálním pojetím se tento sestříhaný živý záznam ze čtyř koncertů pořízených na přelomu let 1984 a 1985 na různých místech Československa klidně může měřit s tehdejšími nahrávkami takového Chrise Cutlera či Freda Frithe.

90%


Gorleben
6 skladeb / 42:58

Na albu Gorleben z roku 1986 se MCH Band vrací k „písničkovému“ formátu. Jako zvukový podklad jsou sice stále voleny smyčky – opět hodně temné až brutální, stylově však jde o jakýsi návrat ke Krokodlaku. Chadima je ale už o pěkný kus dále, a tak jeho tísnivé, repetitivní rytmikou orámované skladby zní už daleko přesvědčivěji a dotaženěji. Sahá opět po Wernischových textech, ale čerpá i z překladů německého básníka Jürgena Fuchse, takže posluchač je opět nemilosrdně vtažen do imaginárního světa plného absurdity a úzkosti. Z písňového pásma na jednu stranu lehce vybočuje takřka mišíkovsky baladická Solo una ceca canzona d'amore, z druhé strany pak eponymní Gorleben, ponurá monolitická skladba plná mrazivých varhanních smyček, pomalých řezavých rytmů a skvěle vygradované atmosféry včetně dech beroucího Fuchsova textu, týkajícího se podnes velmi palčivé problematiky jaderné energie. Především díky tomuto přes dvacet minut dlouhému monumentu jde opět o výborné album, přestože nedrží až tak dobře pohromadě jako předešlé projekty.

80%


Es reut mich f…
11 skladeb / 76:34

Album Es reut mich f… je posledním albem celého boxu a zároveň nahrávkou, která uzavírala předrevoluční epochu vývoje MCH Bandu. Chadima rozšířil zvuk kapely o syntezátory, sám využívá mnohem více sólové kytary, která zde více než vyvažuje jeho neodmyslitelný saxofon. Nahrávce opět dominují temné a dusivě sevřené nálady, i když tentokrát jsou minimalistické sekvence skvěle vyváženy silnými melodickými motivy, naopak dříve četně využité smyčky jsou obsaženy v daleko menší míře. Chadima opět vsadil na Wernischovy texty, tentokráte si však vybral jeho německy psanou poezii, což ve své době vyvolávalo mnoho odporu i z řad některých příznivců kapely. Její zapojení se však jeví více než logickým krokem, již vzhledem ke zmiňovaným asociacím směrem ke Kafkovi či Meyrinkovi. Jako pověstnou třešničkou na dortu zapůsobí zařazení živé verze klasiky českého undergroundu – písně Papírový aPsolutno z repertoáru Dg307. Na rozdíl od Gorlebenu tak celé album drží až neuvěřitelně dobře pohromadě a oplývá velmi hutným, v dobrém slova smyslu takřka monumentálním soundem. Dá se říci, že Chadima na Es reut mich f… dosáhl svého uměleckého vrcholu, a natočil skutečně jakéhosi svého pomyslného Sgt. Peppera. Dokonce si troufám tvrdit, že se jedná o nejlepší domácí alternativní nahrávku všech dob.

100%

Závěrem jen několik doplňujících faktografických informací, určených především pro sběratele Chadimovy tvorby. Jak jsem již zmiňoval, z celé šestice alb MCH Bandu vyšla před listopadem 1989 všechna na Chadimově samizdatové značce Fist Records, kromě alba Feeling Fine in 1984Well pak počátkem devadesátých let i na CD-nosičích - Krokodlak, Jsme zdrávi a daří se nám dobře, 198Four Well? a Gorleben pod názvem MCH Band 1982-1986 prostřednictvím dnes již dávno nefunkčního labelu TomK, Es reut mich f… péčí vydavatelství Globus Music (původně jako vinylové dvojalbum, posléze v CD podobě). Z těchto edicí však byl v kompletní podobě realizován pouze Krokodlak a Jsme zdrávi a daří se nám dobře. Již jen z tohoto důvodu je toto remasterované vydání, za jehož základ byly použity původní nahrávky, určitě velkým sběratelským přínosem. Vždyť kromě několika desítek vteřin prvního pořadu 198Four Well?! zde máme konečně k dispozici předlistopadový materiál MCH Bandu v naprosto kompletní podobě, navíc jednotlivá alba v podobě digipaků jsou opatřena replikami původních kazetových edicí po dobrém vzoru rekapitulačních boxů Art Bears nebo This Heat. Zkrátka po dlouhé době se vydavatelství Black Point Music povedl ediční počín, který lze bez okolků nazvat událostí roku.

navštivte:
www.mchband.cz