Novinky

Bullerbyne – My Private Revolt

Bullerbyne Bullerbyne – My Private Revolt
9 skladeb/ 38:18, X Production Records

Jsou Bullerbyne "rebelové bez příčiny“? Byla jejich nedávná "Wikipedie aférka" bouří ve sklence vody, nebo dobře načasovaným pseudoskandálem? A souvisí to vše vůbec s jejich novým albem My Private Revolt, první deskou této kapely/projektu po deseti letech (od vydání debutu Crappy Crispy Magic Music)? Tedy na můj vkus na jeden disk nějak moc otázek...

Nechat si masterovat nahrávku za kopečky není u nás zatím ještě tak obvyklé, jako jinde. A na zahraniční studia pořád ještě sázejí spíš kapely s majors v zádech. Ovšem fakt, že si Bullerbyne nechali tracky prohnat mašinkama v Holandsku, skoro až zavání nudou. Jó, takhle kdyby album My Private Revolt zvukově ošetřil někdo v Bullerbynu – to by byla frajeřina! Škoda jen, že tohle švédské městečko vzniklo jen v bujné fantazii jedné úspěšné spisovatelky knížek pro děti.

Lahodný (proč se toho slova bát?) elektronický zvuk, rytmicky bohatý s klávesami vespod ale electro brutalit prostý, slušně nahraný i zahraný. Narcisův novoromantický pop vokál poučený Depešákema, jejich epigony Camouflage a dalšími... Podle úvodní Sunrays (či podle Fall Again) je tohle zatím nejcukrkandlovatější album, jaké svéhlavičky X Production kdy vydaly. ("Ztlum trochu ty sladký hochy, ať nám zas Pšeničková z druhýho patra nepřijde vynadat. Je přece jen už půl dvanáctý," tuhle mě při sofistikované Heartbeat "poprosila" partnerka.) Libo-li tančit? Nu proč ne, electroclash Made in Morava tu je od toho: Think of You jen pro vás. O dost víc mě ale baví houpavá Deep Green and Blue. Má soulové kořeny jako Condemnation od DM. Moderní pop jak má být, se smyčci a lehce kořeněný rockovou kytarou. Snad aby se neřeklo?

Tak tohle franoušci – na rozdíl od mazlíčků – nemají moc rádi, ale ven to musí. Totiž taková My Little Pony – až na ty sladké hlasy – je dost kraftwerkovská. A následující e-clashovou Bleeding Heart zas Ralf s Florianem dost ovlivnili svým zpěvem. Přesto nejsou Bullerbyne žádní velcí epigoni, spíš takoví jemní chlapci s popovou orientací, kterým to v písničkách vespod zajímavě tepe a bublá. Většinou ale nostalgicky po 80kách, připomínám. Nejrovnějšími beaty vládnou ve finální Seconds, výpůjčce od novoromantických patkařů Human League. Právě Seconds je přímou spojnicí Bullerbyne s 80. lety, ze "zbytku" alba na tu dobu odkazuje "už jen hudba".

V případě My Private Revolt se revoluce nekoná. A dokonce ani povstání ne. O stylech nemluvě, osobitost, novost a překvapivost takových WWW, Bratrů Orffů či MidiLidí jí chybí. A třeba takovou Heartbeat by v pohodě skousli i posluchači Rádiožurnálu nebo Evropy 2, kdyby museli. I když "vsunout" cokoli od Bullerbyne mezi Vondráčkovou a Iglesiase by mi přišlo podobně nepatřičné, jako když v 80. letech vyhrávali žebříčky Indies v Melody Makeru třeba Erasure. Ne že bych jim to ale nepřál, ale...

Takže asi jediným překvapením druhé desky Bullerbyne je absence remixů. To – zvlášť víme-li, že i oni sami se vyřádili na Priessnitz, Here nebo OK Bandu – může mít více důvodů. Buď vydání alba spěchalo, a na remixy už nezbyl čas. Nebo se chystá remixové album a přidat přemíchaný track co bonus už na My Private Revolt by bylo plýtvání. Nebo, a to se mi zdá nejpravděpodobnější, pojali Bullerbyne album jako kompaktní celek, snad dokonce koncepční album (tomu by odpovídal i "poněkud záhadný" booklet, který možná "vysvětlí" videoklip). A na takovém by remixy překážely. Jak je to opravdu? Na to může odpovědět asi jen Luboš Mikula, který na CD tracky 1- 8 produkoval, nahrával a programoval (takže jakápak kapela? Možná živě, ale do studia si spoluhráče nepřizval, nebo je v bookletu nepřiznal). Aby byly informace úplnější, texty 1 – 8 jsou dílem Garyho McGuira (střihl si i zpěv v Shes Is So Strange) a nahrávku mixoval Ecson Waldes.

70 %

navštivte:
www.bullerbyne.com

poslechněte si:
www.myspace.com/bullerbyne