Občas mi připadá, že stačí mít vokalistku asijského vzezření a k úspěchu v alternativních hudebních kruzích jste téměř předurčeni. Sám si mimo Enon vzpomenu na zasněné Asobi Seksu, hudební dekompozitory Deerhoof a dekadentně noise-popové Blonde Redhead. Právě z posledně jmenovaných přišla do Enon před nahráváním "High Society" japonská basistka, klávesistka a v neposlední řadě i vokalistka Toko Yasuda a z této druhé desky se stala malá senzace pro ty, co vědí. Po zvukově rozháraném debutu "Believo!" se jim podařilo originálně propojit minimalistický kytarový pop s decentně použitou elektronikou a syntezátory. Na následujícím "Hocus Pocus" a skvělé sbírce rarit "Lost Marbles And Exploded Evidence" šli zvukově ještě dál, ale hlavně "Hocus Pocus" srážela nevyrovnanost. Možná i proto jsme si museli počkat tak dlouho, ale rozhodně se to vyplatilo.

Enon na "Grass Geysers...Carbon Clouds" = největší rock'n'roll v jejich kariéře (To berte s rezervou - on není rock'n'roll jako rock'n'roll...). Změny jsou patrné hned od začátku. Přivítaní v podobě zechovaného Tokoina hlasu v "Mirror On You" je rázně přetnuto (i na poměry Enon) přebuzenou basou, kytara kapelmajstra Johna Schmersala vyvolává vzpomínky na jeho působení v Brainiac a dříve výraznější klávesy odsouvá do pozice (naštěstí pořád dost silného) zvukového koření.

První půlka "Grass Geysers...Carbon Clouds" je až punkově přímočará a díky tradičně skvělé rytmické sekci v kombinaci se zatím nejhlasitější kytarou jde o jejich nejplněji znějící počin. Silné motivy se sice opět střídají s trochu slabšími, ale ve svižných skladbách s horní hranicí 3 minuty to hlavně kvůli fantastickým vokálům bez větších problémů přejdete. Toko zde dostává více prostoru než v minulosti a svým roztomile naivním (ale vůbec ne afektovaným) hlasem tvoří skvělý protipól ke stylově (napsal bych "cool", ale to je hrůza slovo) přiškrcenému Johnovu projevu, který exceluje především v kouzelně stupidním refrénu "Mr. Ratatatatat". Ten už patří do valivější a na nálady bohatší druhé půlky, ze které ční ještě skladba "Paperweights" plná levných sci-fi zvuků.

Někteří skalní fandové možná nebudou úplně nadšeni už zmíněnou větší přímočarostí, podle mě však Enon jen prospěla. Závěrečná unavená "Ashish" sice potvrdí, že "Grass Geysers...Carbon Clouds" není tak vypiplaná práce jako "High Society" a nevyrovná se barevnosti "Hocus Pocus", ale zase všechny své předchůdce nechává daleko za sebou v zábavnosti, schopnosti strhnou už napoprvé a úplně stejně bavit i při desátém poslechu – a to není málo.

80%

navštivte:
www.enon.tv

poslechněte si:
www.myspace.com/enonmusic

podívejte se:
Mr. Ratatatat (video)
Dr. Freeze (video)